úterý 6. 12. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ten den, kdy Trumpa zvolili prezidentem, měla šestatřicáté narozeniny. „Je to zvláštní pocit, když si člověk přeje, aby jeho narozeniny už byly za ním,“ poznamenává Laura Grace Jones, zpěvačka punkrockové kapely Against Me! v profilu pro The Guardian.

Její obavy a strach pramení mimo jiné z toho, že otázkám, které zcela definují její život, nebude za nových poměrů dopřáno sluchu. „Témata LGBTQ komunity v debatách zcela chyběla, a přitom tam měla být,“ dodává autorka letošních odvážných a intimních memoárů Tranny: Confessions Of Punk Rock’s Most Infamous Anarchist Sellout, které patří k jedněm z nejpozoruhodnějších hudebních knih tohoto roku.

Reklama
Reklama

Laura Grace Jones stojí v čele Against Me! od roku 1997, ovšem tehdy je zakládala ještě jako Thomas James Gabel. Od kočovného dětství rodině důstojníka americké armády, přes zakládání kapely i manželství (ženatá byla dvakrát) až po čtyři roky staré rozhodnutí projít změnou pohlaví. To vše zachycuje nejen v písních, ale také v knize, která na rozdíl od mnoha rockových biografií nespoléhá na zamlženou paměť autorů, ale vychází z pečlivých deníků, které si Laura Grace Jones vedla již od svých osmi let.

A jak poznamenává autorka profilu Laura Snapes, jestli čtenáře kniha Tranny: Confessions Of Punk Rock’s Most Infamous Anarchist Sellout o něčem nakonec přesvědčí, pak je to zjištění, že stejně jako gender i máloco jiného v životě je binární a jasně černobílé.

https://youtu.be/k1wj6oWQ3wg?list=PLe2RzwaoNYpOItXE9nEJuYPOS0IAJ1eLg

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Po Marsu bude v příští dekádě jezdit evropský rover. Záchranný kruh nabídla začátkem prosince problematické misi schůzka na ministerské úrovni ve švýcarském Lucernu - schválila další peníze, necelou půl miliardu eur, bez nichž by se výprava nemohla uskutečnit. Vozítko ExoMars by se díky tomu mělo vydat na cestu ke čtvrté planetě v roce 2020. Na palubě má mít například vrtnou soupravu schopnou proniknout až do hloubky dvou metrů a pátrat tu po známkách života.

Sonda Schiaparelli měla v říjnu otestovat schopnosti Evropanů přistát na čtvrté planetě, roztříštila se však o její povrch. Po její havárii se však nad už jednou odloženou - a značně se prodražující - výpravou roveru stahovala mračna. Schůzka ministrů členských států Evropské kosmické agentury (ESA), na které se o dalším osudu projektu ExoMars rozhodovalo, se ostatně konala zrovna v době, kdy byly definitivně oznámeny příčiny havárie: sondě Schiaparelli selhaly senzory, takže si myslela, že je mnohem blíže povrchu, zbavila se předčasně padáku a spadla z výše téměř čtyř kilometrů.

Reklama
Reklama

Ihned po havárii přispěchala ESA s tvrzením, že podobné nehody jsou důležité pro úspěch budoucích letů. A ministerská schůzka ve Švýcarsku teď potvrdila, že projekt ExoMars, organizovaný ve spolupráci s ruskou kosmickou agenturou Roskosmos, má stále důvěru států členských států ESA, mezi něž patří i Česká republika a které tyto kosmické výpravy platí. Dosud si projekt ExoMars, jehož součástí byl i let Schiaparelli, vyžádal více než miliardu eur.

Evropa zkrátka opět ponechává osud celé této planety – a potažmo svůj - na Spojených státech.

Tweetni to

Co důvěru ministrů naopak nemá, je evropská sonda k asteroidu Didymos. Měla na něm přistát a spolu s další sondou vyslanou NASA zkoumat, jak by se dal případně odklonit asteroid, který by byl na kolizním kurzu se Zemí. Ministerská schůzka v Lucernu peníze pro tuto výpravu nenašla (chybělo údajně jen pár desítek milionů eur), takže Evropa k asteroidu nepoletí – a nevyužije tak zkušenosti, které získala během nedávného výzkumu komety pomocí sondy Rosetta. „Kvůli absenci vize a nedostatku odvahy jsme pohřbili skvělý projekt,“ řekl časopisu Nature francouzský planetolog Patrick Michel, vedoucí evropské větve výzkumu asteroidu Didymos.

Dinosauři, k jejichž zániku výrazně přispěla srážka s planetkou před 65 miliony let, by možná evropské rozhodnutí odsoudili. Také podle diváků filmů Drtivý dopad (Deep Impact) či Armageddon nejspíš Evropa opět ponechává osud celé této planety – a potažmo svůj - na Spojených státech.

Reklama
Reklama