Japonsko se jak známo už skoro dvacet let potácí mezi krizí a stagnací a nejnovější čísla z Nipponu také nejsou zrovna povzbuzující. Pro Evropu i USA může být zajímavé, že Japonsko dvacet let tiskne peníze horem dolem, ale inflaci vyvolat neumí. Tato srovnání se dělají léta, ale Sebastian Mallaby upozornil ve sloupku pro Financial Times, že Japonsko má něco, co Evropa určitě nemá. Sociální a politické souvislosti jsou pro Evropu strašidelné. Japonsko je totiž homogenní, solidární a spořádaná společnost. Nezaměstnanost se za posledních třicet let nikdy nepřehoupla přes 5,4 procenta HDP. Srovnejme si to se Španělskem a Řeckem (25 procent) či Itálií a Francií (11 procent). Demonstrace, násilí, stávky, to se v Japonku moc neděje. A tradiční japonská Liberálně demokratická strana, která je zodpovědná za bankovní a realitní bublinu 80. let a počátku 90. let, se nyní dokonce vrací k moci. Pokud má Evropa před sebou ztracené desetiletí, může to dopadnout o dost jinak než v Japonsku.
…
Daniel Gros na VoxEU v souvislosti s bankovní unií srovnává Irsko s Nevadou. Podobně velké ekonomiky, podobně velký realitní a bankovní rozmach a podobně tvrdé následné přistání. Jenže do zkrachovalých nevadských bank přišli v noci regulátoři z FDIC a obratem je prodali zdravějším partnerům. Během několika hodin změnily banky majitele, jiné banky s federální působností zatáhly ztráty z Nevady skrze zisk jinde.
Podle Grose představuje eurozóna nejhorší představitelnou kombinaci. Praskne-li bublina, nesou náklady na sanace bank národní vlády. Likvidita a fondy se však pohybují volně přes hranice, takže bankovní krize v jedné zemi se přenáší do celé eurozóny. Takže buď směrem k plnohodnotné bankovní unii, nebo zpět k národně segmentovaným finančním trhům.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
