Válka o ženy

Baracka Obamu poslaly do Bílého domu ženy. Průzkumy konané v den voleb v roce 2008 před volebními místnostmi mezi Američany, kteří odevzdali svůj hlas, ukázaly, že současný prezident porazil svého tehdejšího  protikandidáta Johna McCaina o 1% mezi muži, mezi Američankami ale zvítězil o 13%. Ženy navíc ve Spojených státech volí častěji než muži, letos se očekává, že budou tvořit 54% všech voličů, svůj hlas tedy odevzdá přibližně o dvanáct miliónů amerických žen více než mužů. Bez silné podpory žen se americké volby nedají vyhrát a letošní kampaň tomu také odpovídá.

Právě ženské hlasy tvořily překážku, která donedávna stála mezi Mittem Romneym a nadějí, že za necelé tři týdny zvítězí ve volbách. Náskok současného prezidenta mezi Američankami byl drtivý. Ještě na počátku října vedl Obama mezi ženami podle šetření Quinnipiac University o 18%, zatímco mezi voliči opačného pohlaví o 10% prohrával. Nebo jinak: kdyby o amerických volbách rozhodovali ve Spojených státech bílí muži, neměl by Mitt Romney v kampani mnoho práce. Když se ale k urnám vydají černoši, hispánci a bílé ženy, mají republikáni rázem problém.

Letos v srpnu vystoupil v diskusním pořadu republikánský kongresman z Missouri Todd Akin s pozoruhodným prohlášením, že „případy, že by žena otěhotněla kvůli znásilnění jsou velmi řídké“, protože, podle názoru jižanského politika, „pokud se skutečně jedná o legitimní znásilnění, ženské tělo má prostředky, jak celý proces (početí) zastavit“.

Výrok je lékařský nesmysl, odkazuje ale někam do retrosvěta dnes již těžko uvěřitelných předsudků a otvírá dobrý pohled na mentálního prostředí, v němž se část americké pravice stále ještě pohybuje. Romney se od výroku obratem distancoval (Akin se pod tlakem stranických bossů nakonec ženám omluvil), nešlo ale o ojedinělý úlet.

Letos na jaře vystoupila před komisí amerického Kongresu vysokoškolská studentka Sandra Fluke a obhajovala tam zákon nařizující zaměstnavatelům, aby povinně zahrnuli do zdravotního pojištění svých zaměstnanců možnost hrazené hormonální antikoncepce.

Rush Limbaugh,  veterán konzervativních rozhlasových moderátorů, ji vzápětí nazval opakovaně „děvkou“, která má „tolik sexu, že jí nestačí peníze na antikoncepci“, dokonce „tolik sexu, že ani nemůže chodit“.

Výrok vyvolal skandál i pobavení, Limbaugh přišel o část sponzorů a liberální komici stárnoucímu konzervativci s chutí vysvětlili, že spotřeba pilulek hormonální antikoncepce není - na rozdíl od Viagry - přímo úměrná počtu pohlavních aktů. Protože se ale scéna odehrála v době republikánských primárek, kdy se bojovalo právě o konzervativní voliče, Romneyho distanc od Limbaughových výroků byl viditelně váhavý. Věta „Já bych podobná slova nevolil“ nechává minimálně otevřenou otázku, co si tedy kandidát na amerického prezidenta o mladé ženě vlastně myslí.

V každém případě podobné epizody dobře ilustrují, proč pro americké demokraty není velký problém tvrdit, že republikáni vedou „válku proti ženám“ a proč jim to větší část žen věří. I když hlavním volebním tématem zdaleka nejsou potraty, antikoncepce a podobné sociální otázky, demokraté na ně opakovaně rádi upozorňují a připomínají tak svým voličkám celou podivně starozákonní atmosféru, která ve vztahu k ženám na pravici panuje.  

Sociální otázky navíc nejsou jediným důvodem, proč více žen tíhne k demokratům, hlavním demografickýcm trendem letošní kampaně je citelný přesun žen z dělnických domácností směrem k Obamovi, což je obvykle interpretováno jako důvěra v podpůrné ekonomické programy vlády, která zachránila dvě velké automobilky a nehledí s morálním despektem na ekonomicky neúspěšné osamělé matky.

Na druhé straně o ženy se dá v politice bojovat. Podle průzkumů mají méně zatvrzelé ideologické postoje, celé dvě třetiny voličů, kteří jsou ochotní podle konkrétní nabídky volit jednou republikány a podruhé zase demokraty, tvoří ženy.

Když po první podařené debatě začal Romney sbírat potřebná procenta a drát se před Obamu, tvořily hlavní masu jeho nových stoupenců právě ženy. Ve včerejší druhé debatě Obama kontroval tvrdým tahem právě do řad potenciálních voliček - mluvil o rovných příležitostech, opět zabrousil k antikoncepci i potratům, které chtějí republikáni zakázat, podporu organizací pro plánované rodičovství zmínil pětkrát. Romney kontroval dosti neobratně s tím, že když byl guvernérem a zjistil, že ve vládě sedí jenom muži, požádal o pomoc ženské organizace, aby mu nějaké ženy pomohly najít a ty mu pak nosily „celé šanony plné žen“. Internet se samozřejmě dobře baví a ženské komentátorky poznamenávají, že Romneyho zisky v posledních dnech jsou dost možná v trapu. 

Mitt Romney určitě není machistický mastodont typu Rushe Limbaugha, ve světě, kde ženy zaujímají stále významnější místo je ale přeci jenom viditelně nesvůj. A to mu navíc chybí zbraň nejtěžšího kalibru, kterou má naopak k dispozici jeho protivník. Jmenuje se Michelle Obamová, je to populární právnička a sebevědomá žena, která se stala téměř vzorem moderní matky balancující kariéru s výchovou dětí. Prezidentova manželka má sympatie 70% Američanů bez ohledu na jejich politickou orientaci. Její předvolební program je vcelku předvídatelně nabitý k prasknutí.