Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Agenda

Pád velkého papaláše

Americký stát New York odvrhl rodinnou dynastii, jež mu dominovala desítky let

Guvernér Andrew Cuomo • Autor: REUTERS
Guvernér Andrew Cuomo • Autor: REUTERS

Takhle dnes vypadá dramatický pád mocného muže. Guvernér státu New York Andrew Cuomo byl se svou funkcí natolik srostlý, že ve chvíli, kdy včera oznamoval svoji rezignaci, ani neměl jiné bydliště, než guvernérskou vilu. Není divu, v čele amerického státu s dvaceti milióny obyvatel stál třetí funkční období a na souboj o čtvrté se pomalu chystal. V guvernérské rezidenci ostatně také vyrůstal, newyorským guvernérem byl 11 let také jeho otec, Mario Cuomo. Americký stát, jehož součástí je také stejnojmenné velkoměsto, tak právě za dramatických okolností odvrhl politickou rodinnou dynastii, která se v nejvyšších patrech jeho politiky pohybovala od poloviny 70. let minulého století.

Příčinou pádu je, alespoň podle interpretace samotného zostuzeného guvernéra, změna společenské atmosféry, jež proběhla rychleji, než se dokázalo proměnit jeho vlastní duševní nastavení. Andrew Cuomo je obviněn ze sexuálního obtěžování, zastrašování a celkově nesnesitelné atmosféry na pracovišti, především ve vztahu k podřízeným ženám. Dvě stě stran dlouhá vyšetřovací zpráva líčí dopodrobna intimně laděné poznámky či dotazy, návrhy, výmluvné dotyky. Prst guvernéra, jež sjíždí pomalu od krku až po zadní partie ženy pověřené jeho ochranou. Ruka položená na břicho asistentky. Ukazovák vyklepávající jedno po druhém jednotlivá písmena vytištěná na prsou další z žen v jeho okolí. Pro podřízené velmi mocného muže, o němž se ještě vloni spekulovalo jako o možném prezidentovi USA, musel být kontakt s šéfem přesvědčeným, že tohle je normální způsob komunikace na pracovišti, docela peklo. Zpráva, kterou vypracovala na popud špiček samotné Cuomovy demokratické strany nejvyšší žalobkyně státu New York mluví o jedenácti ženách, pro něž bylo počínání guvernéra naprosto nesnesitelně za hranou. Cuomo sám pak byl zjevně přesvědčen o samozřejmosti svého počínání, alespoň to sám tvrdí. „Z mého úhlu pohledu jsem nikdy nepřekročil žádnou hranici. Ale hranice se zjevně posunula,“ vysvětlil své počínání na včerejší tiskové konferenci.

Cuomův pád ukazuje hned na několik věcí, které jsou důležité i na opačné straně Atlantiku. Za prvé nebezpečí dlouhého setrvání u moci, když už rovnou nemluvíme o politických klanech a dynastiích. Pokud budeme brát Cuomovu obranu vážně (což samozřejmě nemusíme), objeví se obraz muže zcela odtrženého od reality. K tomu nepřispívá pouze jeho vlastní sebestřednost, ale také okolí, jímž se během let obklopil. Zpráva líčí dusivou atmosféru naprosté loajality k šéfovi, kolektivní pronásledování kohokoliv, kdo se vůli mocného středu mocenské skupiny jakkoliv vzpěčoval. Ženy se cítily naprosto bezmocné, ta, která si stěžovala první, musela vzápětí čelit organizované kampani včetně rozesílání jejích osobních informací tisku. Její vlastní popis pak zní: „Cuomo existoval mimo etická pravidla“, ponořený do„toxického pracovního prostředí“. Tíhu obvinění nakonec samozřejmě ponese sám guvernér, zdá se nicméně, že se vše odehrávalo za podpory loajálního týmu. Vlastně se podařilo nikoliv pouze sestřelit jednoho mocného muže, ale v jistém smyslu rozbít pokřivený mocenský systém okolo něj.

Druhým poučením je způsob, jakým se demokraté, tedy Cuomova strana, s celým problémem vyrovnali. K důkladnému oficiálnímu vyšetřování vyzývaly stranické špičky, včetně prezidenta Bidena (kterého s Cuomem váže přátelský vztah). Státní zástupkyně se svým týmem prošla 74 000 dokumentů,  hovořila se 179 osobami, 41 z nich vyslechla pod přísahou. Mezi vyslechnutými byly samozřejmě ženy, které proti guvernérovi vznesly obvinění, a také sám guvernér. Výsledek je veřejný, zpráva je volně dostupná. Cuomo pak rezignoval především proto, že mu hrozilo oficiální odvolání z funkce odhlasované vlastními stranickými kolegy ve státním newyorském kongresu.

Celý neuspěchaný a průhledný postup silně kontrastuje s taktikou, kterou také použili demokraté, když se před třemi lety pokusili na poslední chvíli zabránit jmenování konzervativního soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha. Tehdy použili demokratičtí senátoři mnohem závažnější obvinění ze sexuálního násilí, založeném na výpovědi jedné oběti a vztaženému k události staré desítky let. Obvinění nebylo v možné v řádu dní prošetřit a bylo zároveň jasné, že Kavanaugh už dalšímu oficiálnímu vyšetřování ve funkci ani čelit nebude, neboť ze zákonného hlediska byla celá věc dávno promlčená. Akce se tak vlastně rovnala snaze vyvolat morální rozhořčení těsně před hlasováním, aniž by bylo možné vůbec doufat, že na povrch vyplave plastický, objektivní popis události. I dnešní prezident Joe Biden tehdy razil heslo, podle nějž je potřeba věřit poškozené oběti. O několik měsíců později, když se během prezidentské kampaně dostal sám do podobné situace a byl obviněn ze sexuálního násilí datujícího se do doby před několika desetiletími, změnil názor a obviněnou ženu odmítl jako zcela nedůvěryhodnou (jeho kandidatuře aféra nijak neublížila).

Nejnovější americká aféra má mnohem pozitivnější vyznění. Z pádu Andrewa Cuoma je zjevné, že ani nejmocnějí nejsou nedotknutelní, že lidé, kteří si „nevšimli“ změněné atmosféry ve společnosti, mají skutečně důvod k obavám, a že #metoo může fungovat korektně - a tím pádem také plnit svůj účel.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].