Domnívám se, že mám právo vyjádřit se k jejich činnosti. Jsem totiž ročník 1932 a vím tedy velmi dobře, jak jsme tu odpornou dobu prožívali. Já jsem, bohužel, neměl jejich odvahu a organizační schopnosti, ale kdybych měl tehdy tu možnost, pravděpodobně bych neváhal nějakého bolševika nebo esenbáka sejmout. Vždyť ten systém byl naprosto srovnatelný s protektorátem, ovzduší ve společnosti bylo prakticky stejné, jenže strach byl ještě větší. Vždyť o osudu kohokoli mohla rozhodnout kdejaká bába z tzv. uličního výboru, stačilo ho jen označit příslušné komunistické buňce za podezřelou osobu a vraždící mechanismus byl spuštěn.
Negativní pohled části společnosti je podle mého soudu ovlivněn seriálem Třicet případů majora Zemana, kde bratři Mašínové byli ukázáni jako sprostí vrahové a pochopitelně vůbec neukázal celé souvislosti. Já trvám na tom, že byli hrdinové, že při svých aktivitách zabili pár potenciálních vrahů v uniformách SNB je jen dobře, aspoň se ti zbylí začali trochu bát. Ostatně všichni přísahali věrnost straně a slíbili, že nebudou váhat položit v jejím zájmu život, tak holt to dva z nich dokázali.
Milan Bednář, Plzeň
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
