Války se nebojím

S jakými pocity sledujete aktuální situaci v Íránu?

Snažím se ji nahlížet střízlivě. Když člověk žije tam, pořád je na jakési emocionální horské dráze. Odtud se snažím situaci vnímat i s ohledem na dění za scénou, fakta i minulost. Těžko říct, jestli jsou mé závěry správné, ale aspoň jsou méně vypjaté.

Už skoro deset let žijete v Česku, ale se svou rodnou zemí jste v kontaktu a často ji navštěvujete. Jak situaci vnímají právě vaši íránští přátelé, kteří ji znají z první ruky?

Mají obavy a samozřejmě se o tom všude mluví. Nemine den, aby se mě někdo nezeptal, jestli sleduji, co se doma děje. Lidé si dělají logicky starosti, co bude, ale já se při vším respektu k názorům expertů nedomnívám, že atentát na Sulejmáního vyústí ve válku.

Co vás vede k optimismu?

Jde o soubor několika věcí, které je podle mě dobré vzít v potaz. Pár jich zmíním i s rizikem, že budou vypadat, že spolu nesouvisejí. Dozvuky Sulejmáního smrti provázejí vypjaté scény, které sledujeme v přímém přenosu, ale málokdo se ptá, komu jeho smrt mohla prospět – hráče na domácí politické scéně nevyjímaje. Sulejmání byl jednou z vůdčích osobností íránské politiky a všichni jsme věděli, že dříve nebo později se začne řešit, kdo nahradí současného nejvyššího revolučního vůdce Chameneího. Ačkoli v této souvislosti nikdy nepadlo oficiální slovo – s podobnými spekulacemi se na veřejnosti nehazarduje –,…