Andrej Babiš má rád přehledný svět účetních kolonek, a možná proto před měsícem bez dalšího zkoumání podpořil záměr tureckého prezidenta vytvořit „bezpečnostní zónu“ na severu Sýrie. Diplomaté a experti chtěli premiérův svět zahltit různými složitostmi, Babiš ale z byznysu ví, jak se dělá spokojený zaměstnanec, a tak mu plán domků se zahradou pro dva miliony lidí dával smysl. Je v tom stejný jako Donald Trump, který na adresu akce, již odvoláním amerických vojáků umožnil a která si už kromě stovek mrtvých vyžádala minimálně 200 tisíc vyhnanců bez domova, říká: „Nechal jsem je, ať se trochu poperou.“
Politici jako Trump a Babiš pohrdají znalostmi a celý svět se sebevědomě snaží popsat svým vlastním „rozumem“. Většinou se tomu stačí zasmát, příklad s podporou Erdoğanovi byl ale už z kategorie, kdy se premiérova neznalost stává nebezpečnou, protože nás může dostat v extrémní variantě až na hranu války.
Babiš tentokrát včas ucukl, podobných situací však bude přibývat, jak se zahraniční politika čím dál víc stává součástí té domácí. A že v případě „bezpečnostní zóny“ nešlo u premiéra o ojedinělost, ukázala hned minulé úterý jeho výčitka vojákům na shromáždění vedení armády. „Proč nejste v Sýrii, když tam umírají lidé?“ ptal se Babiš důstojníků, jako by nevěděl, že je na takovou misi může vyslat jedině vláda (která nic takového neplánuje).
Ve čtvrtek před odletem na summit EU pak Babiš v Kbelích zauvažoval, že by evropští členové NATO měli přemýšlet o vlastní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
