Nejsme vrazi policajtů
Vůdcům typu Martina Luthera Kinga prý odzvonilo. Teď by se ale v Americe všem hodil.
Osm kulek vystřelených v posledních třech týdnech v amerických městech Dallas a Baton Rouge neukončilo jen život osmi nevinných policistů. Spolu s nimi také zjevně skončilo období nevinnosti pro nejsilnější současné americké černošské hnutí. Black Lives Matter (BLM, což je možné přeložit jako „Na černošských životech záleží“) vzniklo v létě 2013 jako reakce na úmrtí amerických černochů policejní rukou: ať už přímo zastřelením nebo za nevyjasněných okolností na policejních služebnách. Všeobecně přijímaný fakt, že černochům hrozí při zásahu americké policie daleko častěji smrt, se naposledy ukázal na začátku měsíce, kdy policisté během tří dnů zabili další dva černošské muže.
Pak se nezávisle na sobě rozhodli dva černošští muži vzít spravedlnost do vlastních rukou a zabíjet policisty. Oba jednali samostatně a k BLM se nehlásili. Kritici hnutí, nejenom americká konzervativní pravice, jej ale obviňují, že za rozpoutání koloběhu odplat nese přinejmenším nepřímou odpovědnost. BLM objevilo odvrácenou stranu éry sociálních sítí. Dostat tisíce lidí do ulic jde snadno. O to těžší je kormidlovat situaci, když se něco – a ne nutně vaší vinou – vážně pokazí.
Drtivý účinek
Samotný název BLM má v angličtině náboj dobře zvoleného reklamního hesla. Je dostatečně zřejmé, kam míří, ale přitom je přitažlivě vágní a plné emocí. A jako mnoho podobných sloganů vznikl díky chvilkové inspiraci. V červenci 2013, poté co soud osvobodil floridského policistu George Zimmermana, obviněného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
