Erdoğanova pomsta

O pokusu o vojenský puč v Turecku v noci na 16. července se mnoho neví. Proč byl tak zfušovaný? Jak vysoko spiknutí sahalo? Provedli puč sekularisté starého střihu, jak naznačovalo jejich první prohlášení? Nebo to byli stoupenci islámského klerika Fethullaha Gülena, který žije v exilu, jak tvrdí vláda?

Jisté jsou dvě věci. Zaprvé: Turci projevili velkou odvahu, když vyšli do ulic a postavili se vojákům; stovky civilistů zemřely. Opoziční strany, bez ohledu na to, jak opovrhují prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem, se spojily a odsoudily útok na demokracii. Lepší je vadný, islámem šmrncnutý despota než návrat generálů; bylo by to už popáté od roku 1960.

Zadruhé: mnohem znepokojivější je skutečnost, že Erdoğan rychle ničí právě tu demokracii, kterou občané svými životy hájili. Vyhlásil výjimečný stav, který má trvat nejméně tři měsíce. Bylo zatčeno asi šest tisíc vojáků. Další tisíce policistů, žalobců a soudců byly vyhozeny nebo suspendovány. Stejně tak akademikové, učitelé a státní zaměstnanci, i když jen máloco ukazuje, že by měli s pučem něco společného. Sekularisté, stejně jako Kurdové a další menšiny mají strach z Erdoğanových přívrženců, kteří vycházejí do ulic.

Čistka jde hodně hluboko a je velmi rozsáhlá – dotkla se přinejmenším šedesáti tisíc lidí; někteří komentátoři to přirovnávají ke katastrofální debaasifikaci, kterou provedli Američané v Iráku. Jde mnohem dál, než je třeba k zajištění bezpečnosti státu. Erdoğan dává disent do spojitosti se zradou;…