A voličové, přistoupivše brzy poté k volbě, zvolili šťastným řízením osudu Karla za římského krále.“ Moment, který rozhodl o tom, že dosavadní markrabě moravský slavnostně dostane na hlavu svou první korunu v životě, popisuje on sám ve svém životopise zdrženlivými a stručnými slovy. Bylo to namístě, vladařská kariéra Karla IV., českého krále a římského císaře, začala tehdy, koncem listopadu roku 1346, vskutku velmi provizorně.
Dosáhl sice vytouženého postu krále římské říše, ale byl tu zádrhel: na trůnu už jeden král (a korunovaný císař k tomu) seděl, totiž Ludvík Bavorský. Jeho pozice byla stejně tak silná jako Karlova, ne-li silnější. A tak se Karel musel spokojit s obřadem nikoli v monumentální katedrále v Cáchách, ale v mnohem skromnějším chrámu v Bonnu. Cáchy, stejně jako Kolín nad Rýnem, další mocné město, které by podle zvyku mohlo hostit korunovaci, Karla za nového krále neuznaly a držely s císařem Ludvíkem. Korunu mu sice na hlavu nasadil kolínský arcibiskup Walram, jedním z důvodů ale bylo, že tahle významná politická figura byla předtím nucena pro hádky s vlastními spoluobčany domovskou scénu opustit.
První Karlova starost po korunovaci byla sehnat peníze na pohřeb svého otce, českého krále Jana Lucemburského. Ten zahynul v bitvě u francouzského Kresčaku na den přesně před třemi měsíci, a jeho přání bylo být pohřben v rodném Lucembursku. Převoz těla a důstojný obřad byly drahou záležitostí a nový…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
