Kultura Knihy

Megasmutná pravdivá lovestory

GARY SHTEYNGART: MEGASMUTNÁ PRAVDIVÁ LOVESTORY
GARY SHTEYNGART: MEGASMUTNÁ PRAVDIVÁ LOVESTORY • Autor: Argo

Čínská celosvětová republika, SvatoPetroRusko a Bezpečnostní stát Izrael. Oproti nim se v blízké budoucnosti podle Garyho Shteyngarta (41) jmenují Spojené státy americké pořád stejně, ale posedlost konzumem, sexem a spektáklem v nich dosáhla vrcholu: lidé chodí v průhledžínách a jsou doslova připoutáni každý ke svému äpärätu sloužícímu zejména k nakupování a skenování a vysílání údajů včetně hladiny cholesterolu či šukatelnosti. A to, že u moci jsou Bipartajníci, kteří z jejich země udělali policejní stát a zavlekli ji do války s Venezuelou, nikdo až do jistého okamžiku moc neřeší.

Reklama
Reklama

Moc to neřeší ani devětatřicetiletý protagonista románu Megasmutná pravdivá lovestory Lenny Abramov, rusko-židovský přistěhovalec, který právě potkal svou osudovou lásku: čtyřiadvacetiletou krásnou dceru korejských imigrantů Eunici. Zatímco on čte Čechovovy prózy, ona umí v textech pouze hledat informace, a tomu odpovídají i jejich záznamy vlastních životů: Lenny si píše klasický upřímný deník, kdežto Eunice verbuje nejen se svými vrstevníky na GlobalTeens. A jelikož je Lenny slovy Eunicina profesora asertivity „ryzí lidská bytost“, chce ji milovat a chránit víc než sebe.

V textu se výslovně odkazuje na Orwella, zdá se však, že největší inspirací tu byl Don DeLillo, a sice dva jeho slavné romány: Bílý šum zkoumající mimo jiné americkou obsesi prodlužováním života a Cosmopolis zamýšlející se nad světem, v němž všude kolem nás streamují data. Na rozdíl od něj ale Shteyngart neposkytuje analýzu příčin a následků a stejně jako jeho hrdinové nic intelektuálně neřeší – spíš poukazuje na paradoxy a fraškovité extrémy, jakých se zakrátko můžeme dočkat. A některých se dočká i náš pár: skončí spolu v posteli nad knihou, tj. nad zapáchajícím anachronismem. Navíc nad Kunderovým románem Nesnesitelná lehkost bytí, z něhož Lenny ve snaze zaujmout dívku svého srdce schválně vybírá ty nejerotičtější pasáže. Eunice odkojená heslem „Přejděte ještě dnes na obrázky! Méně slov = více zábavy!“ však logicky nepochopí ani ty a vědoma si své nedokonalosti se dokáže jen rozplakat. Nevěří už ani v obyčejný lidský rozhovor, přičemž jedinou záchranou jsou snad podle nostalgického Lennyho nevinné děti, které překvapivě pořád ještě mluví normálními slovy a nemají äpäräty – což je zase přesně opačná vize než ta, již ve své nedávné podobně zaměřené próze Návštěva bandy rváčů prezentovala Jennifer Eganová: u ní jsou děti naopak nejzranitelnější, a proto se jejich přáními a touhami řídí nové marketingové trendy.

Co Shteyngartově lovestory chybí na pronikavosti dystopie, zčásti vynahrazuje adekvátním jazykem: rychlými střihy přechází od standardní řeči k napůl vymyšlenému zkratkovitému slovníku sociálních sítí, k mluvě přistěhovalců i k politicky nekorektnímu slangu (viz přátelské oslovení „negřisko“). A také humorem, který naruší jen podivně přilípnutý postmoderní závěr, kdy Lennyho i Euniciny záznamy vyjdou po letech tiskem, neboť Čínská lidová kapitalistická strana vydala nové prohlášení masám, že „Psát text je velkolepé!“, a trh zaplaví deníkové pokusy současných sino-amerických spisovatelů.

To ovšem opuštěnému, bezdětnému a citově vyprahlému Lennymu vůbec nepomůže a celý román je tak především o lásce a ztrátě v ruinách impéria. Zhroucené říše Shteyngarta zajímaly i v jeho dvou předchozích románech umístěných do satelitní východní Evropy po roce 1989 (Příručka ruského debutanta) a do rozpadlého Sovětského svazu (Absurdistán), v těch se však projevil výhradně jako satirický glosátor a ironický cynik. Ve třetím románu dokáže kromě toho být hluboce dojemný. Láska jeho Romea a Julie se totiž nakonec nehroutí proto, že by Eunice přestala Lennyho milovat, ale protože svou lásku neumí vyjádřit.

Jistě, o pravé šťastné lásce nikdy nešlo slovy vypovědět mnoho smysluplného, ale spisovatelé i lidé vůbec se o to stále alespoň pokoušeli. Ve Shteyngartově době postgramotné se už o to větší polovina lidí žijící v čím dál větším osamění ani nesnaží – a zdá se, že právě to je ubíjí. Místo tak zůstává jen pro lásku oboustranně nešťastnou.

Autorka je amerikanistka.

Gary Shteyngart: Megasmutná pravdivá lovestory
Přeložila Martina Knápková, Argo, 414 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte