Občanské demokratické straně roztává členská základna a vedení to chce zastavit, takže pro své lidi vymyslelo potěšení. Od jara se budou moci levněji pojistit, platit méně za mobily a časem možná i za dovolenou nebo nový televizor. Způsob, jak si udržet členy, se snaží vymyslet všechny politické strany.
Něco navíc
Věrnostní program okoukal manažer ODS Jan Kočí před čtyřmi lety na návštěvě u britských konzervativců. „Takové odměňování svých členů tam mají už léta a těší se velké oblibě. Říkali jsme si, proč stejně neodměnit naše členy,“ vysvětluje Kočí.
Jako první oslovil s nabídkou možné klientely spojené partajní knížkou společnost T-Mobile. Ta si kvůli tomu udělala schůzi v německé centrále, manažerům operátora totiž nebylo hned jasné, jestli se spoluprací s jednou politickou stranou eticky neznemožní pro jiné zákazníky. „Nakonec T-Mobile kývl, s tím, že se stejnou nabídkou musí oslovit i ostatní politická uskupení v Česku,“ říká Kočí. Dohodnutou má ODS už i spolupráci s Českou pojišťovnou, která bude občanské demokraty pojišťovat na život o pár stovek levněji než spoluobčany,a jedná s dalšími firmami, jejichž jména zatím tají.
Odhadnout, kam nový způsob politického marketingu může dospět, pomůže náhled na stránky Konzervativní strany ve Velké Británii. Straníci tam mohou vybírat ze slevových nabídek na dovolené, ubytování v hotelech nebo chatách v přímořských letoviscích, cestovního pojištění, kupovat levněji hračky a oblečení pro děti, účastnit se zlevněných zážitkových kurzů nebo se slevou využívat poradenství právních kanceláří. Že by tedy časem mohli členové ODS platit levněji za právní zastupování například velmi drahým advokátem Sokolem? „O právních službách jsme neuvažovali. Rozhodně ale jména všech společností, s nimiž navážeme spolupráci, veřejně sdělíme,“ sděluje Kočí.
S přípravou věrnostního programu začal už před dvěma lety, ale když si toho všimla média a popsala nový druh marketingu jako „prodej databáze členů soukromým firmám“, strhla se mezi straníky nevole. Mnozí z nich si na schránky u bytů píší upozornění „Nevhazujte letáky“, a tak jim nebyla po chuti představa, že se jim rozdrnčí telefony a cvičené hlasy operátorů jim budou nutit výhodné nabídky a jejich e-mailové schránky zaplní nevyžádané letáky. „Není to tak, už jsme si vyjasnili, že je to postaveno na naprosté dobrovolnosti. Jde o přísně diskrétní záležitost, nikdo je nebude oslovovat přímo,“ říká Jan Kočí. Na intranetu nazvaném Moje ODS, do nějž mají po registraci přístup jen členové strany, se budou objevovat informace o dohodnutých slevách, a bude na občanských demokratech, zda si je přečtou a využijí, či nikoli.
Marketingem zaměřeným na straníky chce hlavní kancelář zabít dvě mouchy jednou ranou: z ODS odešly od roku 2010 čtyři tisíce lidí (dnes jich zůstává přes 27 tisíc) a nabídkou akčních slev se strana snaží odliv zastavit. „Věrnostním programem dáváme členům najevo, že si jich vážíme, děláme pro ně něco navíc,“ objasňuje Jan Kočí.
Desítky tisíc lidí na jedné hromadě – respektive webové stránce – jsou však pro stranu i finančně výhodné: společnosti za možnost oslovit takovou masu lidí straně zaplatí, například za to, že mohou na jejím webu inzerovat. Přípěvek do kasy zatím není vyčíslen, ale podle manažera půjde „o řády statisíců“.
V Česku jde o revoluční metodu, jak si vydělat na volební kampaň a zároveň posilovat ve stranících pocit sounáležitosti se svým politickým uskupením, byť přes zlevněné zboží. „Nic škodlivého na tom nevidím. Pokud bude strana transparentně zveřejňovat subjekty, s nimiž má smlouvu, lze pak provést kontrolu například při přidělování veřejných zakázek,“ říká David Ondráčka z Transparency International. I snaha připlnit stranickou kasu je mu spíše sympatická – čím víc peněz strany transparentně získají, tím méně černých fondů budou shánět.
Co s prošlým sýrem
Ve Velké Británii je tradice slev zakořeněna především u zmíněné Konzervativní strany, ale slevy nabízejí i levicoví labouristé: za zprostředkování každé kreditní karty nebo úvěru svým členům – samozřejmě se slevou na úročení – si kasírují do pokladny provizi. Německá CDU/CSU zase nabízí slevy od telefonního operátora.
Čeští sociální demokraté o ničem podobném neuvažují, ale o své členy se také starají nadstandardními bonusy (drží se na 24 tisících členech a rádi by neklesali). „Pomáháme našim členům i příznivcům bezplatným poradenstvím v oblasti bydlení, spotřebitelského chování nebo při pracovněprávních problémech,“ vypočítává místopředseda ČSSD Martin Starec. Sekretariát strany tak prý „v hojném počtu“ zodpovídá dotazy či zprostředkovává rady členům-zákazníkům, kteří si koupili vadný výrobek, zkažené potraviny nebo nad nimi visí výpověď z práce či z bytu. Nad věrnostním programem ve stylu ODS naopak nelámou hůl v TOP 09, i tam potřebují posilovat vazbu mezi stranou a jejími členy a příznivci (členů mají asi čtyři tisíce, přihlášených sympatizantů přes sedm tisíc). „Hledáme teď cesty, jak zefektivnit komunikaci s nimi,“ říká manažer topky Jaroslav Poláček. O věrnostním programu à la ODS se ve vedení prý zatím bavili jen jednou a v nejbližší době jej zavádět nehodlají, později však možná ano.
Strana v roli zprostředkovatelky výhod není pro znalce historie ničím novým. „Na přelomu 19. a 20. století byly strany s lidmi v extrémním kontaktu a snažily se je obhospodařovat takzvaně od plínky do hrobu. Před padesáti, osmdesáti lety v západních demokratických zemích existovaly strany, které měly mateřské školky, organizovaly baby-sitting, kroužky, katolické strany měly své pohřební služby,“ vyjmenovává politolog Lukáš Línek.
V Česku přelomový typ slevového blahobytu pro straníky má podle předběžného průzkumu v ODS podporu, do nedávné ankety na toto téma se přihlásily dva tisíce lidí a tři čtvrtiny z nich na výhody kývly. V mnohých členech partaje ovšem přetrvávají rozpaky a účast v projektu si teprve rozmýšlejí, prý z obavy, aby nevypadali, že jim jde víc o levnější zboží než o ideje. „Zkusíme to a uvidíme. Jestli se ukáže, že to nemělo cenu, prostě ten program zase zrušíme,“ uzavírá Kočí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
