Ponorka na Sněžce
Jak se dnes mladí kunsthistorici dívají na architektonickou legendu jménem Sial
Jako všude, také na liberecké fakultě architektury mají studenti prvního ročníku Úvod do architektury. A protože to je v Liberci, patří k tomu základu také přednáška z dějin Školky. Proděkan Jiří Suchomel s oblibou vzpomíná, jaké to bylo na začátku sedmdesátých let Na Jedlové. Jak se vesnická hospoda změnila v architektonický ateliér. Jak tam on a ostatní mladí architekti ve dne hráli basket a v noci rýsovali. Jak se úspěch poměřoval stupněm „záře“ v očích šéfa Karla Hubáčka. Jak se v době stále tupějšího socialistického stavebnictví snažili udržet krok se světem v navrhování a přitom neztratit lidskou slušnost. A tak dále.
Školka byl ateliér mladých architektů, který působil při libereckém studiu Sial. Vedl ho Karel Hubáček, známý coby hlavní autor slavného vysílače na Ještědu, působili tu nejnadanější architekti své generace a okresní město Liberec bylo tehdy centrem celostátního architektonického dění.
Na studenty ty vzpomínky pořád působí, protože tohle je opravdu romantická a slavná kapitola české architektury. Příběh o tom, že „kreativita se pozná v omezení“, a o tom, že je potřeba hledat nové cesty, i když tomu doba nepřeje.
To platilo v socialismu a platí to i dnes. Řada lidí jde do liberecké školy právě za touhle legendou. Za nejlepší práce studenti dostávají cenu Ještěd f kleci, což je hlavolam s jedním ostnem ve tvaru vysílače, „něco…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
