Co chceme od prezidenta
Je s podivem, jak se v českém veřejném prostoru lehce usazuje pocit zmaru, blížícího se konce, či že stojíme na prahu osudového až fatálního rozhodování.
Za mlhou, která by se dala krájet, nežije jen Rákosníček, ale skrývá se i klíč k prezidentské volbě. Výsledek je nejasný, indicie si navzájem protiřečí a politici mlží. Předvídat se nedá nic a stát se může cokoli. Jednu dobrou zprávu ale už máme. Před pár měsíci jsme na tomto místě psali, že není podstatné, jestli opozice vůči Václavu Klausovi postaví budoucího vítěze, ale důležité je, aby to byla respektováníhodná osobnost. A to se nepochybně podařilo.
Pozor na Beneše
V minulém čísle jsme rozebírali strach politiků z toho, co by mohlo způsobit nezvolení Václava Klause. Zejména lidovci a část ODS podlehli pocitu, že s prohrou Klause vše končí – vláda, reformy i samotná ODS jako jednotná strana. Je třeba se k tomuto tématu ještě vrátit, protože se ukázalo, že tyto obavy už nejsou jen doménou politiků.
Například v Lidových novinách jeden z nejinspirativnějších účastníků zdejší politické diskuse Bohumil Doležal napsal, že „porážka Klause a ODS bude zároveň vítězstvím Paroubkovy a Rathovy ČSSD a KSČM“. Vztah některých politiků k Václavovi Klausovi připomíná tzv. stockholmský syndrom.Vítězství Švejnara je v Doležalově vizi totožné s mocenským nástupem tandemu ČSSD–komunisti, což by znamenalo zavedení silného státu, nedemokratického uspořádání, omezení svobody slova, zrušení spojenectví s USA a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
