Inzulin na pultech 1923
Cukrovka může vypadat jako civilizační nemoc, ale ve skutečnosti pronásleduje lidstvo odnepaměti. Nejstarší záznam o nemocném, který ztrácel na váze a musel často pít a močit, najdeme na egyptském papyru starém tři a půl tisíce let.
Ta chvíle patří k nejdojemnějším okamžikům historie medicíny. Je konec ledna 1922 a ve velkém sále torontské nemocnice leží na lůžkách více než padesát dětí nemocných cukrovkou. Jsou v kómatu. Jejich organismus se okyselil a dehydratoval natolik, že jim zbývají hodiny, maximálně dny života. V předsálí čekají zoufalí rodiče, až nastane nevyhnutelný konec. Proti téhle nemoci není lék. Vcházejí tři muži s injekčními stříkačkami. Rychle obcházejí jedno lůžko po druhém. Když dorazí na konec sálu, první z řady dětí otevírá oči a vítá se s rodiči. Po něm následují další.
Sladká a nevyléčitelná
Cukrovka může vypadat jako civilizační nemoc, ale ve skutečnosti pronásleduje lidstvo odnepaměti. Nejstarší záznam o nemocném, který ztrácel na váze a musel často pít a močit, najdeme na egyptském papyru starém tři a půl tisíce let. Diabetes trápil starověké Řeky, indičtí ájurvédští lékaři si všimli, že na moč některých nemocných rády sedají mouchy. Obsahuje totiž cukr, a tak se nejběžnější diagnostickou metodou dávných průkopníků medicíny stalo ochutnávání moči.
Dlouho nebylo jasné, co vlastně cukrovku způsobuje, ani jak s ní přijatelně žít. Ještě v polovině 19. století doporučoval francouzský lékař Priorry nemocným, aby konzumovali co největší dávky cukru. Zhruba o dvě desetiletí později během francouzsko-pruské války přišel jeho kolega Bouchardat na to, že problém je přesně opačný.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.