Český problém s rychlostí

Žijeme obklopeni zprávami všeho druhu, jak ale poznat, co je a co není důležité? Třeba minulý týden: napřed jsme se dozvěděli, že do Česka mohou dolétnout jaderné rakety z Íránu, o stránku dál pak na Evropu útočily labutě prolezlé ptačí chřipkou. V té smršti palcových titulků se ale zapomíná, že Česko si svoji „íránskou hrozbu“ a nebezpečnou epidemii dávno prožívá. Prostě už si na ni dávno zvyklo. Přehlížení přitom snižuje šanci na správnou obranu, takže nás ve stíHamas se ujal zákonodárné moci a světem vládne nejistota: vycházet s Palestinci jako s teroristy, nebo čekat na změnu senzačních nereálných epidemií dál kosí opravdové problémy.

Vítejte na závodišti

První příležitost, jak získá turista obrázek o cizí zemi, je její dopravní provoz. Tam dochází k různým střetům, přetahování se o prostor, tam padají první úsměvy nebo ťukání si na čelo.

Pokud dojem ze silnic rozhoduje o prvních pocitech, není Čechům co závidět. Zdejší prostor je plný despektu k pravidlům, šokující bezohlednosti, riskování na hranici života a smrti – bohužel nejen své vlastní, ale i lidí okolo. Samozřejmě, něco se postupem času lepší, s přibývajícími auty však celková situace zůstává bídná. Nejde jen o statistiku mrtvých a raněných, ale o celkové klima na silnicích, kde jízda je především prestiž a boj.

Přepočteno na množství přestupků, počty mrtvých, raněných a materiální škody…