Spojené osudy Viktora Fischla

V Jeruzalémě zemřel jeden z nejzajímavějších českých spisovatelů.

O smrti se v knihách Viktora Fischla hovoří často. Valnou většinu z nich sepsal ve věku, kdy se její nevyhnutelnost člověku stále více připomíná, osud mu však dopřál dlouhé stáří, svěží myšlení a dostatek literárních sil. Posledních deset let skoro neviděl, přesto však doma v Jeruzalémě usedal denně k psacímu stroji, aby poslepu vyťukal své denní penzum pohádkových příběhů, úvah, vzpomínek a básnických obrazů. Psal výhradně česky a ještě v devadesáti tvrdil, že má nápadů na dalších čtyřicet let. Nezdálo se to nemožné. Jeho příběh jako by patřil do jiného světa, kde zákony lineárního plynutí času tak docela neplatí. V životě Viktora Fischla se naplnilo hned několik pozoruhodných osudů, ale stejně se zdá, že jej smrt, o níž jsme se dozvěděli minulý týden, zastihla předčasně – uprostřed rozdělané práce. A to by mu letos 30. června bylo čtyřiadevadesát.

Básník a diplomat

Poprvé na sebe Viktor Fischl upozornil jako mladičký český básník. Pocházel z Hradce Králové, kam se jeho rodiče přistěhovali z moravsko-slovenského pomezí, a v časopisech publikoval už jako gymnazista. Okouzloval jej český poetismus, sám však tíhl spíš ke klasickému, jazykově vytříbenému výrazu. Prvotina mu vyšla v jednadvaceti. To už v Praze studoval sociologii a práva, přičemž působil jako redaktor sionistického týdeníku…