Proč Kubice promluvil

Muž v ošuntělém džínovém obleku popíjející džus před stánkem na periferii Prahy nevypadá jako někdo, po kom pase tým státních žalobců a bossové policejního sboru. Ale je to tak a Jan Kubice ví, že ve hře je hodně. Volební pat podle znalců zákulisí odpověď komplikuje: ČSSD zatím drží moc, Kubice bude zřejmě donucen odejít, nad případy se pravděpodobně zavře voda. „Už to nešlo, musel jsem to udělat,“ říká šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). „Ale nebudu o tom mluvit, jsem unavený a nechci dát někomu záminku, aby mě obvinil, že sděluju něco pořád do nepravých uší.“ Hodí banány na sedadlo auta. „Uvidíme, co bude dál,“ pokrčí rameny a nasedne do octavie.

Až přijde Bohouš

Nikdo z policistů vykopávajících před dvěma lety v řídkém karlovarském lesíku mrtvoly dvou zavražděných ruských podnikatelů netušil, že je to počátek příběhu, který chvíli před volbami přivede na obrazovku rozzuřeného premiéra s manželkou. „Jiřímu věřím, je to poctivý chlap,“ přečte paní Paroubková z doneseného papíru, aby vyvrátila podezření, že její manžel má něco společného s nájemnými vraždami, nebo dokonce pedofilií.

Vraždu dvou ruských podnikatelů vyšetřili policisté z ÚOOZ docela rychle. K improvizovaným hrobům je přivedli vrazi, kteří jsou dnes už odsouzeni. Nicméně detektivové před jejich dopadením zjistili, že si často volají s jistým Jurijem Heřmánkem, mužem podezřelým z toho, že je jednou z hlavních tuzemských postav ruskojazyčné mafie. Kolem Heřmánka se léta pohybovali podezřelí Rusové, někteří z nich skončili s kulkou v hlavě, jiní byli zatčeni, třeba za pašování drog. Při odposleších Heřmánka narazili detektivové na jméno olomouckého podnikatele Františka Vybírala. Tento vlastník neúspěšné realitní kanceláře (nedávno šla do konkurzu) se léta pohyboval kolem vysokých sociálnědemokratických politiků. Poradce zemanovského ministra Jaromíra Schlinga a šéf komise, která rozhodla o zakázce na dostavbu dálnice D 47, zrušené další vládou kvůli podezření z korupce. Jeden z účastníků tajných ministerských sedánků s podnikateli à la Mrázek a Pitr, na nichž se dojednávala privatizace Unipetrolu. V odposlechnutých telefonech tituluje ministra financí Sobotku důvěrně jako „Bohouše“. Těžko říct, zda to byl velkohubý nýmand lichotící se do přízně politiků, aby mu z toho něco káplo, nebo významný muž na špinavou práci. Podle několika v Kubiceho zprávě zveřejněných odposlechnutých hovorů to vypadá, že má velký vliv.

Byla to všechno vlastně náhoda, za normálních okolností by policisté museli v okamžiku, kdy z odposlechů zjistili, že Vybíral mluví o korupci, předat případ expertům z protikorupční jednotky – známé hlavně tím, že se jí za poslední léta nepodařilo vyšetřit jediný takový závažný případ. Proč, to možná věděly desítky policistů, které jednotku znechuceně za poslední rok opustily. Policejní prezident rozhodl, ať místo personálně oslabené jednotky pracuje na případu ÚOOZ. Mimochodem útvar, který si mezi elitními útvary uchoval snad jako jediný pověst nezkorumpovaného týmu. Kubiceho muži tak dostali počátkem března do vazby sedm lidí (včetně Vybírala a tří významných sociálních demokratů) za korupci při udělování licencí k výrobě lukrativního biolihu. „Poprvé v historii Česka dosáhlo pátrání po korupci tak vysoko,“ psala média. Ale Kubice začal mít brzy starosti.

Svolejte tiskovku

Chvíli to vypadalo, že útvar má v pátrání volné ruce. Kdy přesně se vše zlomilo, se nedá z Kubiceho tajné zprávy dovodit. Jisté je, že v březnu navštívili detektivové z jeho útvaru ve vazbě přítelkyni Mrázka a Grosse Libuši Barkovou. Co vše jim řekla během tříhodinového rozhovoru, není známo, každopádně však útvar týden poté na tiskovce oznámil, že spojuje vyšetřování vraždy Mrázka a korupce v biolihu do jednoho případu. Mimochodem, i v tom má nepřímo prsty policejní prezident. Ten totiž loni na podzim rozhodl, že útvar dostane v rámci snahy vyjít vstříc veřejným tužbám po větší policejní otevřenosti samostatnou tiskovou mluvčí. A po razii na ministerstvu dopravy a zatčení sedmi lidí šéf policie Kubicemu doporučil, ať o té důležité věci uspořádá tiskovku. Po měsíci se pak konala druhá – a poslední. Je podezření, že vražda kontroverzního podnikatele souvisí s věcmi, kterými se zabývá vláda, vzkázal Kubice přes tiskovou mluvčí veřejnosti. Proč taková otevřenost? Už si připravoval půdu pro předvolební útok? „Nesmysl. To je hloupost, pitomost. Jestli se vám v korupčním případu, který se týká státní správy a politiků, a v případu vraždy známého lumpa setkají fakta a indicie, musíte varovat veřejnost, že je něco špatně,“ říká dnes Kubice. Politici na jeho varování zareagovali okamžitě: policejní prezident – podle Kubiceho na žádost premiéra Paroubka a ministra Bublana – sebral útvaru mluvčí a zakázal detektivům, aby o případu dál informovali. Krátce nato byl odvolán státní zástupce, který tiskovku Kubicemu povolil.

Vyšetřování výbušného korupčního propletence ale pokračovalo dál. Muži ÚOOZ provedli domovní prohlídku u Mrázkova obchodního partnera Tomáše Pitra. Hlavním úlovkem byly dvě igelitové tašky, plné různých dokumentů – mělo jít o kompromitující materiály, které Mrázek sháněl na politiky a konkurenty. Psalo se v nich o schůzce rodinného klanu úspěšného pražského podnikatele a dlouholetého premiérova přítele Václava Kočky, na níž se prý připravovala vražda Mrázka. Byly v ní informace o premiérově právním poradci Jiřím Vyvadilovi a jeho údajném angažmá v kauze Setuza, o tom, že za požadavkem loňské vazby nepohodlného podnikatele Pitra stál Paroubek, o obchodních dohodách Pitra a České konsolidační agentury, byly tam odkazy na přátelství Tomáše Kadlece, Radovana Krejčíře, Antonína Charouze a Mrázka, ale také popisy údajné objednávky vraždy Stanislava Grosse, toho, jak Gross pere své peníze přes konkrétní firmu, nebo třeba, že Paroubek má mít „k dispozici“ nezletilou dceru svého přítele. To všechno víme z Kubiceho tajné zprávy, kterou předal médiím někdo z účastníků schůzky parlamentního výboru pro bezpečnost minulý týden. Kromě toho víme, že detektivové provedli stovky dalších odposlechů, vyslechli své práskače a některé podezřelé – jaké informace od nich během dubna a května získali, už zpráva neříká.

Ale bude to něco podobného jako zveřejněný mišmaš. Tím se vyznačují všechny operativní raporty. Detektivové sbírají do spisu cokoli, co se k případu vztahuje. Letité zkušenosti říkají, že i ta nejneuvěřitelnější informace potřebuje ověřit, vyhodnotit, protože může pomoci odhalení zločinu nebo pachatele. K tomu, aby detektivové z ÚOOZ vyhodnotili všechny informace, které se jim jen během března a dubna nakupily, by potřebovali dlouhé týdny či měsíce práce. Relevance těchto informací se označuje procenty a nejdříve se prověřují ty nejpravděpodobnější. Možná mohl Kubice do své zprávy pro poslance označit relevanci jednotlivých informací – veřejnost by si udělala daleko přesnější obrázek o tom, jak jeho útvar pracuje a jaké informace chtěl prověřit a jaké by hodil do koše. Pro nezasvěcené může zpráva bez „procent relevance“ působit jako snůška oprávněných podezření a blábolů. Kubice ale už čas na vyhodnocení všech získaných informací nedostal.

Vzdejte se, nic se vám nestane

Počátkem května nasadili detektivové odposlech někdejšímu šéfovi Úřadu vlády ČR a Grossovu kamarádovi Pavlu Přibylovi – proč, to zpráva neříká. Přibylovi volal třeba Gross s dotazem, jestli už poslal svého člověka „na Zbraslav“ (kde je sídlo ÚOOZ) a jak to dopadlo, Přibyl si v kódové řeči telefonuje se šéfy všech elitních útvarů, kromě Kubiceho, schází se s ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem. Kubiceho detektivové tuší, že se jedná o ně. O co jde, se brzy vyjasní.

V úterý 16. května dorazilo na ÚOOZ šestičlenné komando z Inspekce ministra vnitra – neblaze proslulé složky, jež se už v minulosti podílela na kriminalizaci policistů, kteří vyšetřovali závažné zločiny s možnou účastí politických špiček. Tentokrát jde inspektorská šestice po hlavním vyšetřovateli Mrázkovy vraždy a biolihu: na místě je informován, že existuje podezření, že si loni účtoval více cest mezi Prahou a svým bydlištěm v Plzni, než skutečně absolvoval. (Na vysvětlenou: detektiv patřil do plzeňského týmu, který odhalil už zmíněnou vraždu dvou Rusů, zakopaných v lese, a když se případ rozrostl, Kubice jej loni povolal na službu do Prahy.) Podobně dopadl ještě jeden příslušník týmu. Oba prý možná ošidili vnitro o několik tisíc korun, říká inspekce, která na základě tohoto podezření prohledala kanceláře ÚOOZ, zabavila dva počítače a řadu dokumentů. Ale ani tato razie (uskutečněná údajně po osmi měsících vyšetřování) nepřinesla žádné důkazy o „zločinu“ detektivů – ještě sedmnáct dnů poté jsou oba stále jen podezřelí.

Podle Kubiceho zásah inspekce paralyzoval vyšetřování aféry biolíh i Mrázkovy vraždy. Detektivové cítí velký tlak a Kubice to už zná z minulosti. On sám byl obviněn ze zneužití pravomoci po úspěšném zásahu proti ruským mafiánům od Holubů v roce 1995. Obvinění ustál, ale jeho podřízený a šéf samotného zásahu Zdeněk Macháček skončil po nástupu sociálních demokratů ve vazbě a až soud jej plně zbavil obvinění, že vydíral jistého podvodníka. Přitom vyšlo najevo, že za kriminalizací bojovníků proti mafii stál Josef Doucha, vysoce postavený policista, který musel sbor v půli devadesátých let opustit právě kvůli podezření ze spolupráce z mafií a který se po vyhazovu stal právním zástupcem několika mafiánů zatčených u Holubů. Zemanova vláda z něj přesto chtěla udělat policejního prezidenta, ale kvůli velkému poprasku v médiích a na veřejnosti z toho nakonec sešlo. „Nechci, aby se opakoval Macháček,“ říká Kubice. „Tehdy jsem upozorňoval na nesmyslnost jeho stíhání nadřízené a ti se ho nezastali, nic neudělali. Tak jsem se teď obrátil na poslance.“

Turecký vzor

Ve správním centru západního Turecka Edirne fouká vítr a v ulicích se zvedá prach. Na kopci nad městem ční nevzhledný činžák: policejní středisko. V jedné z kanceláří nás čeká distingovaný muž. Policejní šéf západního Turecka Hanefi Avci se stal ve svých necelých 50 letech tureckou legendou. Přinejmenším začátek jeho příběhu velmi připomíná to, co se dnes děje v Praze kolem Jana Kubiceho.

Když roku 1996 smetl kamion na silnici za Istanbulem luxusní mercedes, vypadalo to na sice tragickou, ale v podstatě běžnou nehodu. Vyšetřování srážky ale odkrylo hlubiny tureckých gangstersko-politických kontaktů, které země krotila několik následujících let. Posádku mercedesu tvořili tři muži – vysoký činitel vládní strany, náměstek policejního prezidenta a šéf místní narkomafie. Vyšetřování případu dostal brzy na starost Hanefi Avci, tehdy šéf policejní ekonomické rozvědky, který už předtím upozorňoval na styky mafie s vládními politiky a korupci při veřejných zakázkách. Za půl roku Avci odkryl kontury styků. Šlo například o úplatky při zadání stavby istanbulského letiště. Vládní strany se bránily, obviňovaly Avciho ze lží a spekulací. Na podzim 1997 se Avci dostal na čtrnáct dnů do vazby za vyzrazování utajovaných skutečností. „Bezpečnost Turecka je pro mne v tuto chvíli důležitější než zákon, který mi brání mluvit,“ vzkázal z vězení Avci. Na nátlak médií a veřejnosti byl propuštěn, ale k vyšetřování případu se na několik měsíců nesměl vrátit. Turci se ale vzbouřili. Až dvacet milionů lidí stavělo každý večer do oken zapálenou svíčku jako demonstraci svého přání, aby kauza byla prošetřena. Tichý protest měl úspěch: Avci se nakonec k vyšetřování vrátil, v roce 1998 bylo obviněno několik vysokých vládních činitelů, včetně dvou předsedů vlády z let 1996 až 1998 – Nurettina Yilmaze a Tansu Cillerové. Skandál vedl k pádu vlády a předčasným volbám v roce 1999, kdy se do parlamentu nedostala ani jedna z minulých vládních stran. Samotný policista dostal od státu doživotní ochranku a před rokem byl jmenován do své nynější funkce, podle tureckého tisku byl odsunut mimo centrum na nátlak představitelů armády, která má v zemi obrovský vliv. Nitky korupce totiž vedou až k ní. „Nejsem žádný hrdina, ale jako policistu mě zajímaly všechny podrobnosti a souvislosti. Nikdy jsem nepřemýšlel o nějakých politických dopadech svých kroků. Ti lidé porušovali zákon a okrádali spoluobčany,“ říká dnes Avci. Trochu mu vadí, že se nemůže svobodně pohybovat, nemůže si zajít do restaurace nebo třeba na fotbal. Ochranku si nevyžádal, ale bezpečnostní opatření bere vážně. Když po dvouhodinovém rozhovoru opouštíme s tlumočníkem kancelář, dostáváme pro jistotu ochranku i my. Na tři hodiny, do odjezdu autobusové linky směr Istanbul.