Se zájmem jsem si přečetl články „Transplantace na trh nepatří“ a „Plíce jako zboží?“v Respektu č. 4/2005. Oba články pohlížejí na transplantaci orgánů z pohledu etického i ekonomického. Právní stránka problému je mimo zájem autorů a je v naší zemi jasná a nedávno definovaná transplantačním zákonem a není možné v současné době na tom cokoli měnit.
Jako lékař vím, že mezi etikou a ekonomikou jsou složité vztahy a mnohdy co je ekonomické, není etické a obráceně. Etika navíc není z mého pohledu věda zkoumající jasně definovatelné zákonitosti. Morálka (etika) je individuální či skupinový přístup k problémům společnosti měnící se v čase. Proto je třeba respektovat etický názor autorů článků na problematiku transplantací, dovolím si ho však doplnit či poopravit, aby si na něj čtenář mohl vytvořit obecnější pohled.
Střet ekonomiky a etiky
Česká republika patří k zemím s předpokládaným souhlasem k odběru orgánů po smrti jedince. Teprve nedávno, jak se v článku píše, byl založen registr občanů, kteří s odběrem po své smrti nesouhlasí (těch je v současné době necelých 400). Nechápu tedy, proč diskutovat o problematice platby příbuzným za orgány od zemřelých. Pro trh, jak píše pan Kysela „zbývají pouze ty ledviny – většinou stačí člověku jenom jedna…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
