Miroslav Bambušek
(30) se narodil v Lounech, pochází z česko-ukrajinské rodiny rolníků a kovářů. Absolvoval Fakultu humanitních studií UK se zaměřením na filozofii a překladatelství. V polovině 90. let založil v bývalé lounské vodárně divadelní soubor, pro který začal psát hry. K jeho výrazným počinům patří divadelní projekt „Balkánská sezóna“ a zájezdy lounského divadla do českých věznic. V současnosti pořádá sérii divadelních her a scénických dokumentů nazvanou „Perzekuce“, která v minulých dnech začala premiérovými představeními v Praze a Brně. M. Bambušek je dvojnásobným držitelem Radokovy ceny za původní českou hru. Žije v Praze, je svobodný, má dvě děti.
Ještě nedávno bylo u nás politické divadlo synonymem pro poplatné umění. Co vás přimělo se k němu vrátit?
Pocit, že naše generace přestala mít chuť estetizovat svět: chceme se orientovat v tom, jak máme zacházet se životem, hodnotami, penězi, vším možným kolem nás. Dokumentární divadlo umí rychle reagovat na aktuální věci a reflektovat je: třeba na balkánskou válku, konzumní společnost nebo otázky, k nimž se vracíme díky výročí konce 2. světové války.
To je ale pro vaši generaci dost vzdálená minulost.
Když se mladá generace odřízne od minulosti, zbaví se sice méně chutných okamžiků, ale získá jen umělé vědomí. Pak se lehce stane, že nevíme, čí jsme. Z toho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
