Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Dámy a pánové,
krásný a slunečný začátek září je ideální dobou pro reportáž z města pyšnícího se nejvyšší kvalitou života na světě. Pohled na curyšský zázrak jsme pro vás spojili s pátráním po tom, co vlastně brání české metropoli, aby na žebříčku příjemných míst zaujímala důstojnější místo. Dále bych vám rád doporučil naše články o skutečném hitu současné doby – bláznivých změnách počasí. Hodný vaší pozornosti je bezpochyby i text o strašlivém činu gymnazistů z Bíliny: krutá vražda bez motivu, spáchaná navíc slušnými a zdvořilými „lidmi jako my“, vzbuzuje úděs a otázky i osm měsíců po svém provedení. A teď nám navíc celou záležitost oživí nadcházející soud. A nakonec bych v této stručné nabídce zmínil zásadní „politické“ téma čísla: pátrání po motivech a možných scénářích současného skandálu s privatizací Unipetrolu.
V polovině 90. let se ruskému filologovi Vladimiru Glocerovi podařilo sehrát literárněhistorický „majstrštyk“, na který možná čekal celý život. Ve venezuelském městě Valencii objevil Marinu Durnovo, více než devadesátiletou vdovu po Daniilu Charmsovi. Navštívil ji, a po týdny s ní vedl rozhovory. Výsledkem je kniha vzpomínek nazvaná Marina Durnovo. Můj muž Daniil Charms. Kniha se několik měsíců držela na špičce ankety o nejprodávanější ruský titul. V českém překladu Michaely Peškové ji nyní jako další v řadě charmsovských publikací vydalo nakladatelství Volvox Globator.
V poslední době jsou všude – snědí hoši ve volných kalhotách zavěšených proklatě nízko, řetězy poskakující na holé hrudi. Jejich máma je dost možná na sociálce, táta ve vězení a oni se podle amerických klipů učí breakdance, beatbox a rap. Mladí čeští Romové milují hip hop. A na scéně se pomalu, ale jistě prosazuje i první snědý rapper – MC Gipsy.
Ničivé hurikány ve Spojených státech, katastrofální sucha a požáry na jihu starého kontinentu, v Asii i Austrálii, devastující povodně a vlny veder ve střední Evropě: píšeme další „obyčejný rok“ plný neobyčejných rekordů počasí. Co se to s pozemským klimatem děje? A jak můžeme jeho nebezpečným rozmarům čelit?
Ministerstvo práce ohlašuje velkou změnu. Téměř šest milionů Čechů, kteří chodí do práce, a milion firem a živnostníků, kteří je zaměstnávají, dostane nová pravidla. Nebo taky ne. Zákoník práce, který ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach předložil minulý týden vládě, totiž sice vyvolal bouřlivou diskusi mezi zaměstnavateli a odbory i rozpory uvnitř vládní koalice, ale přináší málo nového.
V rozhodující vládní straně pokračuje přesun moci do rukou nové vůdčí síly. Jiří Paroubek přebírá otěže. Kam nasměruje svou donedávna fatálně rozdělenou partaj?
Úlevu a nedočkavost po změně měla ve tváři Petra Buzková, když minulý týden oznamovala, že po patnácti letech opouští politiku. Změnu to neznamená jen pro ni osobně, její odchod symbolizuje střídání stráží v sociální demokracii. Znamená další schůdek dolů pro Stanislava Grosse, který v Buzkové ztrácí dávného spolubojovníka, a naopak posilu pro Jiřího Paroubka, jemuž z úspěšné cesty za vlivem v ČSSD uhnul další oponent.
To místo vypadá krásně se svým zámkem, lázněmi, romantickými kopci a spoustou zelených parků. Těžko věřit, že právě tady, v Bílině, se stal zločin, který v české historii nemá obdoby. Tři studenti zavraždili svou kamarádku. Chtěli zkusit něco nového, neznámého, zakázaného. Zabíjeli „jen tak“. Oběť zvolili víceméně náhodně. Zabili ji nesmírně surově. Po činu se vůbec neskrývali ani nesnažili obhájit. Nyní jsou ve vazbě a čekají na trest. K soudu s nimi dojde v půlce září.
Skandál kolem prodeje strategické firmy Unipetrol roste. Přes obrazovku vtrhl do obývacích pokojů jako nové a úspěšné televizní drama. Ale o co v něm vlastně jde?
Jisté je pouze jedno – zatím to není žádná Watergate. Tedy očistná lázeň, která jasně pojmenovává zločiny či přehmaty moci a zároveň připravuje půdu pro změny psaných i nepsaných pravidel, aby se to už nikdy neopakovalo.
Představte si tu pohodu: bydlíte v činžovním domě a na dvorku jsou stromy a trávník. O víkendu se na něm scházejí sousedé a na stěnu domu si promítají filmy. Máte v domě hodně přátel, s kterými se občas procházíte po klidných ulicích, tu a tam zajdete zahrát si nějakou tu hru do parku nebo bloumáte kolem řeky, v níž teče průzračná voda. Cítíte se bezpečně a nebojíte se ani o děti chodící si hrát do centra za rohem. Střih. Bydlíte v činžáku, který má krásný prostorný dvorek, ale místo stromů a laviček je na něm parkoviště. Před domem sviští pěkně rychle jedno auto za druhým, kolem řeky vede dálnice, park je dost daleko a navíc nemá žádné společenské místnosti na nějaké hraní. Bojíte se, že vám vykradou byt. Přátel v domě moc nemáte, možná neznáte ani jméno svého souseda. Který příklad se víc podobá životu ve vašem městě?
Když se v roce 1965 na jižním Slovensku rozlil Dunaj, odstartovala kariéra Alexandra Dubčeka. Zatopený New Orleans na politické důsledky své katastrofy teprve čeká.
Srpen 2002 – při povodni jsou z centra Prahy evakuovány desítky tisíc obyvatel, ale do týdne se prakticky všichni vracejí. Srpen 2005 – při záplavě způsobené hurikánem Katrin je evakuováno milionové velkoměsto New Orleans s tím, že obyvatelé se vrátí zřejmě až na Vánoce. Tolik pro srovnání rozměrů obou katastrof. Pražané, Moravané ani Slováci si ji prostě představit nedovedou.
Německé volby s jiskrou? Zdánlivě protimluv, ale nyní je tomu skutečně tak. Až do srpna byla kampaň víceméně suchopárná, byť 18. září půjde o střídání establishmentů po sedmi letech vlády sociální demokracie se Zelenými. Vše připomínalo sled zaběhnutých a pravidelně se opakujících politických rituálů, navíc v podání stále stejných tváří, které se v německé politice objevují přes deset let. Chybělo ústřední téma s emocionálním nábojem, které by na voliče zabralo podobně jako v roce 2002 obava z války v Iráku, z níž vposledku profitoval současný kancléř Gerhard Schröder.