Poprvé od islámské revoluce v roce 1979 není íránským prezidentem muslimský duchovní, k moci se dostává nová generace. Nejde ale o obrat k demokratickým nebo prozápadním hodnotám. Právě naopak. Nový íránský prezident, devětačtyřicetiletý inženýr Mahmúd Ahmadínedžád, ohlašuje návrat k původním heslům islámské revoluce o povznesení „utlačovaných a (tehdy) bosých“ mas. Otevřeně tvrdí „neměli jsme revoluci proto, abychom měli demokracii“, a údajně se jako člen zvláštních oddílů Revolučních gard podílel na fyzické likvidaci představitelů opozice. Při tom všem je ale zároveň pragmatickým technokratem, který podporuje rozvoj internetu a ve svých prvních projevech se vyjádřil pro zrušení víz v regionu.
Na konci slepé uličky
Ahmadínedžád se vynořil jakoby odnikud. Na Západě i v Íránu málo známý starosta Teheránu najednou vyhrál prezidentské volby proti favorizovanému bývalému prezidentovi Rafsandžánímu. Jak je to možné? Odpověď je jasná: Ahmadínedžád se soustředil především na ekonomické problémy, což je přitažlivé v zemi, kde inflace i nezaměstnanost dosahují dlouhodobě dvouciferných hodnot. Sám se navíc stylizuje do role muže z lidu. Je znám svým prostým, téměř asketickým životem a byl populární u nižších tříd v Teheránu, které mají pocit, „že je jedním z nich a že bude hájit jejich zájmy“. Na teheránské radnici prosazoval podpory pro chudé,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
