Je to sice jen malé, symbolické vítězství, ale zaplaťpánbůh za ně. I symbolika mívá velký význam. Ve středu ruská Státní duma odmítla dodatek volebního zákona, který by – za určitých podmínek – umožnil Vladimiru Putinovi potřetí kandidovat na prezidenta Ruské federace. Novelu odmítli též zástupci Putinovy strany Jednotné Rusko, i když ji předložil právě její poslanec Aleksander Moskalec. Můžeme se tedy ptát: Byl to čin „neřízeného torpéda“? Nebo šlo o chytrý tah, který Putinovi poté umožnil hájit ústavu a ústavnost?
Ať tak, nebo tak, jisté je jedno: v tolik kritizovaném Putinově Rusku je ještě zákon nad prezidentem, i když mnozí pozorovatelé hovoří o sílící vertikále moci. Takže pozorujme Rusko bedlivě, kritizujme nahlas tamní zlořády, ale neházejme je do jednoho pytle s Běloruskem. Vždyť i demokratická praxe v Egyptě, uznávaném lídru arabského světa, těžce kulhá za Ruskem. Tamní prezident Mubarak vládne od roku 1981, tedy po čtyři šestileté mandáty. Teprve letos změna zákona umožní kandidovat více uchazečům!
Jistá je ovšem ještě jedna věc. Zatímco ve zmíněném Egyptě – nemluvě o Libanonu, Palestině, Iráku či také Libyi – míří obecný trend k vyšší kvalitě demokracie, v Rusku tento trend, na počátku 90. let nastavený hodně vysoko, míří dolů. Stačí si připomenout zrušení zákona o přímé volbě gubernátorů, což prezidentovi umožňuje jmenovat tyto de facto samovládce podle osobního výběru a jejich loajality. Proto je třeba výrok…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
