Dialog mezi režimem Fidela Castra a Evropskou unií nebrání mlácení a zastrašování těch, kteří žádají propuštění politických vězňů na „ostrově svobody“.
„Jde nám to stále lépe,“ hlásá obrovský havanský billboard. „Kubánci, dolar oslabil vůči naší měně, budeme tedy nakupovat nové traktory,“ hřímá maniacky ve svém pětihodinovém televizním projevu Fidel Castro. A nejen traktory. Tento věčný revolucionář slibuje svým poddaným také moderní elektrické hrnce na rýži a kávu bez cikorky. Bohužel Kubánci teď sice mají nové elektrické hrnce, ale chybí jim rýže, káva, elektřina a především svoboda. Jenže s čínskými investicemi a Chávezovou venezuelskou ropou se teď Castro cítí mnohem pevnější v kramflecích než před pár měsíci a zdá se, že jednání o propuštění politických vězňů a lidských právech, kterým Evropská unie podmínila vzájemný dialog, bere více než na lehkou váhu.
Mám strach, že to udělají
Na okraji staré Havany, v ulici San Bernardino, doktora Ferrera každý zná. Jeho štíhlá vysoká postava a typické rozpoložení à la Gándhí přitahuje spoustu pacientů, i když je Darci Ferrer nemůže léčit tak, jak by chtěl, protože léky jsou na Kubě stejně vzácné jako mýdlo, jídlo nebo toaletní papír. Před dvěma lety zavřeli šest Ferrerových kolegů lékařů do vězení. Dopustili se těžkých zločinů tím, že si dovolili veřejně kritizovat Castrův…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
