Samorostlá písničkářka Dagmar Andrtová-Voňková (56) si kytarovou virtuozitou a svébytnými písněmi získává pozornost už léta. Patří k umělcům, kteří se netlačí za každou cenu dopředu, ale o to poctivěji a bez podbízivosti přistupují k tvorbě. Před časem Andrtové u brněnských Indies vyšlo pozoruhodné dvojalbum Milí moji, na němž rekapituluje svou tvorbu 70. a 80. let.
Horory z Krkonoš
Na rozdíl od svých slavnějších kolegů z folkového sdružení Šafrán nezačínala Andrtová s kytarou na Karlově mostě ani nevstřebávala spolu s mateřským mlékem Dylanův nebo Donovanův vliv. Její hlavní hudební i básnickou inspirací byl český a slovenský folklor, jejž se jí podařilo vzácně rozvinout díky talentu a také díky jisté izolaci v horách. Ve dvaceti totiž odešla z pedagogické fakulty v Hradci Králové dělat „holku pro všechno“ na horskou chatu v Podkrkonoší. Už tehdy skládala různé písničky při kytaře a bavila tím své přátele. Na začátku 70. let poslala píseň Pastýřka do soutěže na pražský folkový festival a měla nečekaný úspěch – získala čestné uznání a v dalším ročníku za nové výtvory první cenu.
Své písně Andrtová téměř od počátku přirovnávala ke křehkým krápníkům v chladných jeskyních, do kterých se lidé bojí chodit. Ne že by byly chladné, metafora naráží spíše na jejich drsnost a syrovost. Často vycházejí z kořenů lidových balad. Fantazie pracovala v horách naplno a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
