Od prosincového polapení Saddáma Husajna přilákal minulý týden pozornost světových médií k Iráku nejvíce. V úterý, během hlavního šíitského svátku Ašúrá, slaveného poprvé za čtvrtstoletí, když za vlády sekulárního či spíše prosunnitského Saddáma to bylo zakázáno, zabily atentátnické bomby více než 270 lidí. Jeden útok byl veden v Bagdádu na chrám Kazimíja, druhý pak přímo v posvátném městě šíitů Karbalá. Počet obětí zaznamenal prozatímní rekord za jedenáct měsíců od pádu Saddáma Husajna.
Důležitější je příčina: stála za útokem řevnivost mezi sunnitskou a šíitskou verzí islámu, nebo teroristé spjatí s al-Káidou? Odpověď není jasná, i když vše mluví pro druhou možnost. Ještě důležitější je ovšem reakce v Iráku. Byla to nevyhnutelná daň za chaos po Saddámově pádu, nebo kiks Američanů, kteří nás nedokázali ochránit? Také tady se místní názory, zejména z řad šíitů, kloní ke druhé verzi. A celé krveprolití hlavně překrylo debatu o dalším vývoji Iráku, který by tuto zemi postupně dostal na trajektorii normálního státu. Jde o termín předání moci Iráčanům, o ústavu a posléze o volby.
Šíité a sunnité
Datum a místa útoků nebyly vybrány náhodně. Irák je jedním ze tří států, kde šíité představují většinu. Tento směr islámu odvozuje svou tradici od Mohamedova zetě Alího, jehož syn Husajn padl v roce 680 právě v bitvě u Karbalá – odtud posvátné město. Jakousi mateřskou zemí šíitů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
