Muž, který v polovině minulého století vedl vyšetřování Milady Horákové a připravoval ji na šibenici, stále žije. A možná dokonce půjde před soud. Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu navrhl státnímu zástupci, aby podal obžalobu na Milana Moučku.
Učedník kouzelníka Lichačeva
Na rozdíl od svého mladšího bratra a slavného komunistického herce Jaroslava se Milan Moučka do naučného slovníku nedostal. Zmínka o šéfovi vyšetřovatelů v pražské Ruzyni však nechybí v žádné podrobnější historické knize o procesech z padesátých let. S jeho přičiněním šli nevinní lidé na popraviště nebo skončili na dlouhá léta za zdmi vězení.
Strmá kariéra mladého truhláře začala po válce. V květnu 1945 se přihlásil k bezpečnosti a o čtyři roky později už dělal krajského velitele StB v Uherském Hradišti. Zdejší věznice už před jeho příchodem smutně proslula mučením politických vězňů. Člen tehdejšího vyšetřovacího týmu Alois Grebeníček se ze svých zločinů měl toto pondělí zpovídat před soudem (viz rámeček).
Moučka v provincii dlouho nezůstal: ještě na podzim 1949 jej povolali do centra. Stal se velitelem jedné ze dvou vyšetřovacích skupin v pražské Ruzyni. Stejně jako všude jinde na StB byla i tam hlavní pracovní náplní výroba politických monstrprocesů. “Ruzyňská skupina VI A měla na starost tzv. nepřátele ve straně, vedoucí komunistické funkcionáře. Moučka byl velitelem druhé vyšetřovací skupiny VI B, která se zabývala všemi ostatními případy,” říká historik Karel Kaplan.
Po příchodu do Ruzyně Moučka převzal už započaté vyšetřování Milady Horákové. V procesu, kterým vyvrcholilo komunistické běsnění proti politickým oponentům, bylo odsouzeno 13 lidí – čtyři k trestu smrti, čtyři na doživotí a pět k trestům od patnácti do osmadvaceti let. Ve 35 následných okresních procesech bylo odsouzeno dalších 639 lidí, z toho deset k trestu smrti a 48 k doživotí. Zároveň to byl první proces připravený sovětskými poradci – s nazpaměť naučeným a veřejně odříkávaným “doznáním”.
Sedmadvacetiletý Moučka, člověk bez jakéhokoli právního vzdělání a vědomí, se v poradcích zhlédl. “Cílevědomost ve vyšetřování byla postupně zaváděna až s jejich příchodem,” vypověděl Moučka v roce 1963, když si tehdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal nechal vypracovat hodnocení činnosti jednotlivých odborů StB v letech 1949–1954. “Chtěl jsem jim ukázat dobrou práci, a proto jsem sám vyslechl jednoho z obviněných ze skupiny Horáková a sepsal s ním protokol. Byl jsem velmi zdrcen, když jsem se dozvěděl, že protokol za nic nestojí. Poradce Lichačev pak se mnou protokol rozebral a vysvětlil mi, jak má správně vypadat.” Moučka pak své podřízené vedl k “sestavování plánů výslechů s konkrétními otázkami a pravděpodobnými odpověďmi, sepisování závěrečných protokolů bez účasti obviněných, učení se těchto protokolů obviněnými před procesy nazpaměť”. Takové metody prý považoval za správné, protože jejich zásluhou bylo “v praxi dosahováno dobrých výsledků”.
Manžel není doma
Moučkovo ruzyňské oddělení připravovalo mimo jiné i podklady pro církevní procesy, vyšetřován tu byl biskup olomoucké arcidiecéze Stanislav Zela stejně jako opat kláštera v Břevnově Anastáz Opasek. Rukama zdejších vyšetřovatelů prošla i skupina kolem korespondenta amerických novin W. K. Oatise (byl odsouzen za špionáž a z vězení se dostal až po intervenci prezidenta Eisenhowera u prezidenta Zápotockého).
Všem vězňům, kteří se dostali do jeho moci, připravil Moučka doslova peklo. O nelidských vyšetřovacích metodách ruzyňský šéf vypovídal poprvé na konci padesátých let před stranickou komisí. (Dostal tehdy důtku a od policie odešel. Nevedlo se mu špatně, stal se šéfem oddělení mezinárodních vztahů v pražských Závodech průmyslové automatizace.) Zpráva pro Štrougala z roku 1963 vyšuměla úplně do ztracena. Podle těchto dokumentů dával Moučka příkazy k dlouhodobým nepřetržitým výslechům – na jeho návrh byla mezi podřízenými zavedena soutěž v délce výslechů (vyhrál kolektiv vyslýchající jednoho vězně – Oskara Valáška – bez přerušení 40 dní a nocí). Vyšetřovaní museli při výslechu dlouhé hodiny stát. Moučka také schvaloval návrhy na kázeňské tresty vězňů: zavírání do temnice, omezování spánku, nasazování svěracích kazajek a rukavic. Právě kvůli popsaným vyšetřovacím metodám navrhl Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu před třemi týdny státnímu zastupitelství pro Prahu 6, aby na Milana Moučku podalo obžalobu za zneužívání pravomoci veřejného činitele a napomáhání trestnému činu ublížení na zdraví. Státní zástupkyně Jana Haissingerová však dala pokyn, aby Moučkovy činy byly kvalifikovány jen jako zneužití pravomoci veřejného činitele. Konečné slovo o tom, zda bude Moučka obžalován, ještě nepadlo. “Paní Haissingerová ještě není na sto procent rozhodnutá,” tlumočí názor za nemocnou kolegyni její vedoucí Jindra Janáčová.
Samotný Moučka se ke své minulosti nechce vyjadřovat. “O tom se bavit nebudu,” říká do telefonu na dotaz po ruzyňských vzpomínkách. O chvíli později při osobní návštěvě se už nechává rovnou zapírat. Zpoza zavřených dveří volá jeho manželka: “Není doma. A kdy bude? Až se vrátí z nemocnice.”
Přece nepůjdou do vazby
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) dosud stíhal 171 osob, státnímu zastupitelství dal návrh na podání obžaloby 98 lidí. Státní zástupci obžalovali 77 z nich. Soudy z nich shledaly vinnými 45 osob. Nepodmíněný trest, od 18 měsíců do 5 let, jich dostalo jen sedm.
– Toto pondělí měl přijít k soudu Alois Grebeníček. Otec dnešního předsedy komunistů je obviněn z toho, že před více než padesáti lety jako vyšetřovatel StB v Uherském Hradišti mučil politické vězně. Soud se ale opět nekonal. Grebeníček se mu vyhýbá už pět let s odkazem na špatný zdravotní stav. Naposledy k jednání nepřišel loni v dubnu přesto, že kvůli němu bylo poprvé v historii české justice nařízeno v nemocnici. Tentokrát se kvůli chřipce omluvil Grebeníčkův obhájce a soudkyně Radomíra Veselá nařídila nový proces na březen. O tom, že by po dalším neúspěšném pokusu Grebeníčkův případ vzala předlistopadové komunistce Veselé a dala jej někomu z kolegů, její nadřízená Marie Chmelařová neuvažuje. “Když ho k soudu nedostane ona, nedostal by ho ani jiný soudce. Přece nechcete, aby ho vzala do vazby.”
– Kvůli neúčasti členky senátu a anonymnímu oznámení, že v budově brněnského soudu je bomba, byl začátkem února na neurčito odložen soud s Jaroslavem Dubou. Je obviněn z toho, že jako velitel trestního tábora Vojna na Příbramsku týral politické vězně.
– Také soud s bývalým komunistickým funkcionářem Karlem Hoffmannem byl začátkem února odročen na neurčito. Podle obžaloby se někdejší ředitel Ústřední správy spojů dopustil vlastizrady tím, že při invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 nařídil zastavit provoz rozhlasu, který chtěl předat do rukou okupantů. Hoffmannův advokát obvinil soudkyni z podjatosti.
– Soud se začal znovu zabývat případem Josefa Junga, ministra vnitra v 70. a 80. letech. Je obžalován z podílu na nezákonném vystěhování spisovatele Pavla Kohouta do ciziny. Soud pro Prahu 7 už jednou rozhodl, že případ je promlčený, Nejvyšší soud ale jeho rozhodnutí zrušil s tím, že zapomněl odečíst dobu, po kterou byl obviněný poslancem.
– Nedávno uzavřel ÚDV vyšetřování neúspěšného atentátu na někdejšího komunistického politika a ředitele Československé televize Jiřího Pelikána. V roce 1969 emigroval do Itálie, o šest let později mu na římskou adresu přišel balíček s výbušninou, který mu poslali agenti československé rozvědky. ÚDV navrhl stíhat čtyři z nich.
– Dvanáct let se táhne případ Pavla Minaříka. Působil jako agent v rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově a několikrát poslal svým nadřízeným návrh na provedení pumového atentátu v prostorách radia. Minařík byl před deseti lety odsouzen na 4 roky, Vrchní soud však rozsudek zrušil a kauzu vrátil k došetření. Nová obžaloba byla hotova o pět let později. Soud musel požádat o odtajnění některých dokumentů, u části z nich neuspěl. Přísedící v trestním senátu proto museli podstoupit bezpečnostní prověrky. Když se konečně mohl soud případem začít zabývat, vrátil ho znovu vyšetřovatelům z ÚDV. Chtěl po nich, aby doplnili cenový odhad budovy, která měla být plánovaným útokem zničena. Koncem loňského ledna se Minaříkův případ vrátil do bodu, kde byl před dvanácti lety – ÚDV navrhl státnímu zástupci, aby Minaříka obžaloval.
Na rozdíl od této anabáze trvalo soudcům v roce 1992 jen pár měsíců odsoudit Respekt k omluvě za to, že v jednom ze svých článků nazval Minaříka kvůli plánům na bombové zabíjení “teroristou”.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
