Jak se stát rodičem v Africe

V třináctileté Akinyi Miser Millicentové vážně pohlížející na svět z momentky pořízené kdesi na periferii keňského Nairobi by jen málokdo hledal české dítě. A přece je to tak. Děvčátko, jejíž otec před lety zahynul při nehodě a matka nemůže najít zaměstnání, má dnes náhradní rodiče až ve vzdáleném Česku. Nikdy je neviděla jinak než na fotografii, stejně jako oni ji. Přesto však díky jejich podpoře nejenže zůstala naživu, ale dokonce má za sebou první měsíce místní anglojazyčné školy. To se v afrických podmínkách rovná životní výhře. A takové rodiče, jako má Akinyi, našly už na černém kontinentu tisíce „českých dětí“.

Lidožraví mravenci v Itálii

Před pražskou základní školou v Drtinově ulici sice padá sníh a mrzne, z nitra budovy se ale ozývá dunění afrických tamtamů. Na zdech tělocvičny visí fotografie malých černoušků, na zemi jsou rozložené žíněnky a uprostřed se chystá promítačka. Kolem toho pobíhá pár dětí a tluče do afrického bubínku. V tělocvičně se právě chystá akce Humanistického hnutí Narovinu, které je jednou z českých organizací zařizujících adopce dětí v Africe.

Po deváté hodině dopolední se tělocvična plní desítkami žáků od páté třídy výš. Ti mladší přijdou na řadu později. Bzučící hala umlká ve chvíli, kdy si bere slovo ředitelka českého Humanistického hnutí Dana Feminová. Plně zaujaté děti bezmála dvě hodiny naslouchají popisu bídy, která ve…