O čem se hypoteticky hovořilo počátkem jara, před útokem na Saddáma a v jeho první fázi, to se minulý týden stalo realitou. Ze souboje o lukrativní zakázky na rekonstrukci Iráku byly rozhodnutím Washingtonu vyloučeny firmy Německa, Francie, Kanady, Ruska a dalších zemí, jež se nenacházejí na americkém seznamu 63 států, které útok politicky či vojensky podporovaly. Je to dobře, nebo špatně? Jednoznačná odpověď zní špatně. Za prvé, vítězi vždy sluší velkorysost. A za druhé, dokud nebude Irák jakžtakž postaven na nohy, jen těžko se kdokoli může považovat za vítěze.
Koho to ohrozí
Jak konkrétně vypadá olbřímí byznys zvaný rekonstrukce Iráku? Obnáší celkem 26 zakázek v celkové hodnotě 18,6 miliardy dolarů. O ty se ovšem podělí pouze firmy z výše zmíněného seznamu zemí. Dotyčný seznam nesestavil ani sám Bílý dům, ani Kongres, ani washingtonská vláda jako celek, nýbrž Pentagon. Autorizoval jej náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz, a sice s odůvodněním zajistit „základní bezpečnostní zájmy USA“. Ohrozila by „základní bezpečnostní zájmy USA“ účast německých, francouzských, kanadských, ruských firem jen v prosté soutěži o zakázky?
Kdyby se v Iráku skutečně našly zbraně hromadného ničení schopné ohrozit celý západní svět, především USA, pak by se na adresu odpůrců války dalo říkat: „Vidíte, svou neúčastí a pasivitou jste nás ohrozili na nejcitlivějším místě.“ Takové zbraně se ale nenašly. Místo aby Washington…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
