Svět se změnil k lepšímu

Svět se v posledním týdnu opět změnil. Padl jeden z nejobávanějších diktátorů, Spojené státy dobyly pověstný Bagdád a dominují teď Blízkému východu jako žádná jiná velmoc v moderních dějinách před nimi. Celý svět se dívá na jásající obyvatele Iráku a ničení symbolů bývalé moci, žádný všeobecný jásot jako při pádu komunismu se ale nekoná. Vládne spíš napjaté očekávání, jak bude střet Ameriky s Araby – jak to mnozí na Blízkém východě vidí – pokračovat. Ti první slibují cestu ke svobodě a demokracii, ti druzí se bojí „potupné okupace“. Ani spor mezi západními spojenci nekončí, tentokrát jde o to, kdo bude mít hlavní slovo v irácké obnově. Ale i když je problémů pořád dost, ještě víc indicií naopak dovoluje podívat se na události posledních tří týdnů i toho, co přijde, s optimismem. Dosud nesmiřitelné tábory odpůrců a příznivců války totiž nyní pojí více společných zájmů, než by se na první pohled zdálo.

Ohleduplná válka

Pád Saddámova režimu není koncem celé operace a nikdo to ani netvrdí. Je zde několik znepokojujících věcí: Saddámova rodina i další pohlaváři zmizeli neznámo kam. Bezpochyby mají dostatek peněz i vlivu, s nimiž mohou ještě napáchat mnoho špatného. Na severu Iráku hrozí střet kurdských jednotek a turecké armády, která ve strachu z požadavků vlastní početné kurdské menšiny chce zabránit přílišnému politickému a ekonomickému vlivu iráckých…