Soutěžní otázka: Když vidíme v televizi záběry z norské lodě plné asijských uprchlíků, lodě, kterou odmítají přijmout australské úřady, s kým se většina Čechů ztotožní? S oněmi uprchlíky, kteří se stejně jako mnozí z nás za komunismu chtěli dostat do prosperujícího a svobodnějšího světa? Nebo s Australany, kteří si svůj prosperující svět brání? Po pravdě řečeno, v odpovědích očekávejme spíše variantu číslo dvě. Skepse je namístě už proto, že paměť je selektivní - vytěsní vše nepříjemné, tudíž je nám bližší košile vlastního blahobytu než kabát konkrétních lidských osudů.
Z jakého pohledu
Představte si sami sebe v zapeklité situaci. Žijete v zemi, kde vládnoucí síla zcela rozhoduje o vašem životě - mužům přikazuje úpravu vlasů a vousů, ženám znemožňuje vzdělání a lékařskou péči, obecně pak zakazuje televizi a internet, hrát šachy, karty i provozovat hudbu… Vyrůstali jste v jiných poměrech a na rozdíl od mladých rychlokvašených fanatiků se vám tento styl nelíbí? Pak máte jedinou možnost: odejít někam jinam, přesněji řečeno uprchnout, neboť režim, který se takto podrobně „stará“ o své poddané, nehoruje zrovna pro jejich svobodu pohybu. Takhle to vypadá v tvrdém fundamentalistickém balení, ale v principu totéž jsme prožívali za normalizace i my. Anebo jinak. Žijete v zemi, která vykazuje všechny základní znaky demokracie, střídají se v ní prezidenti i politické strany u moci, ale po léta tam probíhá krvavá občanská válka na etnickém základě. Žijete…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
