Dubnová srážka amerického průzkumného letounu s čínskou stíhačkou nad Jihočínským mořem a následné tahanice mezi Washingtonem a Pekingem přitáhly světovou pozornost k regionu, pověstném permanentním napětím. Střetávají se tu zájmy nejen USA a Číny, ale přinejmenším pěti dalších okolních zemí. Nároky na menší či větší část moře se stovkami zdánlivě bezvýznamných ostrůvků a útesů si hájí i Brunej, Malajsie, Filipíny, Tchaj-wan a Vietnam. K tomu je třeba připočíst angažovanost Indonésie. Příčin je několik, ty hlavní jsou ale dva: v moři se nacházejí zásoby nerostných surovin (i když jejich přesný rozsah zůstává sporný) a regionem vedou důležité námořní trasy. Kdo ovládne víc ostrovů, má naději na ukousnutí větší části surovinového koláče i výsostných vod a kontroly nad klíčovými dopravními koridory. A nesmíme pominout, že je Jihočínské moře bohatým rybolovným revírem.
Ropa a zemní plyn
Přesný počet ostrůvků a útesů se nedá určit. Stačí, aby se vzedmuly vlny, a řada z nich dočasně zmizí pod vodou. Odhady se pohybují mezi dvěma a pěti sty. Většina je soustředěna ve dvou skupinách: Spratlyho a Paracelských ostrovech. Zatímco druhé z nich ovládá už více než čtvrtstoletí Čína, na Spratlyho archipelágu jsou síly vyrovnanější - což znamená, že o tom, kdo tu je pánem, zatím není jasno. Výraz „ovládá“ přitom nelze v souvislosti s většinou ostrovů chápat jako synonymum pro „obývá“. Pro život jsou dobré leda mořským ptákům, lidé se usídlili jen na několika a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
