Stát a církev se smířily už dávno
Erik Tabery ve svém článku Cesta do Vatikánu (Respekt č. 13/2001) píše o připravované dohodě mezi státem a církví. Používá přitom termíny jako „historické smíření“ či „převratná dohoda“. Svá tvrzení opírá mimo jiné i o domněnku, že říjnová návštěva Miloše Zemana ve Vatikánu byla historicky první návštěvou českého premiéra u papeže. To je však omyl. Miloše Zemana předešel již v lednu 1996 Václav Klaus. Jana Pavla II. dvakrát navštívil také Václav Havel i řada dalších politických činitelů a také papež přicestoval v rozmezí sedmi let třikrát k nám. Tak čilé styky se nepěstují mezi partnery, kteří se teprve musí smiřovat. Kdybychom chtěli mluvit o smíření, pak k němu de facto došlo sametovou revolucí a de iure přijetím zákona o náboženské svobodě. Ostatní už je pouhým dolaďováním v zásadě neproblematických vztahů. Důkazem budiž i fakt, že vatikánská diplomacie řadila a řadí ČR do kategorie málo problematických zemí. Přičemž i Václav Klaus coby premiér v mé přítomnosti před papežem prohlásil: „Slibuji vám, Svatý Otče, že zbývající problémy mezi státem a církví u nás dořešíme.“ Jednotliví političtí a církevní představitelé se pochopitelně liší v názorech na důležitost nedořešených otázek a vzniká kvůli tomu mezi nimi občasné napětí, o zásadní shodě všech v pohledu na vztahy jako celek však nemůže být pochyb. Konfrontační ráz občas dávala poměru mezi státem a církví…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
