Před 25 lety se svět rozhodl, že bude věřit na globální oteplování, ačkoli po ruce bylo spíš očekávání katastrofy než věrohodné údaje. Americký klimatolog Robert C. Balling nedávno poukazoval na sociologický průzkum, při kterém globální oteplování „na vlastní kůži“ zažila většina vědců i v těch státech USA, které se ve skutečnosti mírně ochlazují! Podat důkazy o globálním oteplování vůbec není jednoduché. Musíme mít totiž k dispozici měření povrchové teploty na celé zeměkouli včetně oceánů.
Napoleon a výbuch sopky
Z teorie skleníkového jevu vyplývá, že oxid uhličitý je ve spodní části atmosféry rozptýlen díky snadnému mísení vlastně všude, takže i oteplení by se mělo odehrávat v celé asi 10 km silné vrstvě ovzduší. Jinými slovy: pro podání jednoznačného důkazu globálního oteplování či ochlazování je nutné celou zeměkouli rozdělit na čtverce o straně asi 200 km či menší a na několik vrstev ovzduší o tloušťce asi dva kilometry. Potíž je v tom, že průměrnou teplotu země známe spolehlivě díky družicovým a balonovým měřením teprve posledních dvacet, maximálně čtyřicet let. Klima samotné je něco jako střídavý proud – průměrné teploty rostou, ale pak během několika přes sebe jdoucích cyklů o délce 6, 30–40, 90 a 400 let (a dalších delších) opět klesají. Na to, abychom přesně věděli, co se děje, měříme příliš krátkou dobu. Existuje však celá řada nepřímých metod posuzování klimatických změn. Například údaje o tom, kdy rozkvétají višně v Číně (doba…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
