Kdyby se Ludvík XIV. jednou ráno probudil a pod jeho okny bagrovali park, kde se dosud procházel se svými šlechtici, rozhodně by byl nemile překvapen. Rovněž by ho nepotěšilo, kdyby najednou zjistil, že na místě, kde stála jeho oblíbená výletní krčma, začali stavět novou silnici. A jistě by ho rozrušila žádost, aby zaplatil dluhy peněžního ústavu, jenž si v Paříži bez jeho vědomí zřídila městská rada. Král, který razil heslo „Stát jsem já“, by takové snahy zrušil jedním pohybem ruky. T. G. Masaryk tvrdil, že demokracie splní svůj účel, když větu „Stát jsem (také) já“ bude moci říct každý občan. Podobný ideál je cílem druhého dílu společenské reformy, kterou počátkem prosince již naostro odstartovala Poslanecká sněmovna. Všechno ale nepůjde ani dnes automaticky. Pokud se občan nebude o stavbu nové společnosti starat, může být překvapen stejně nepříjemně jako v novém domě, kam se bez velkých úvah nastěhuje: nic nebude podle jeho přání a o všem se bude i napříště rozhodovat bez něj.
Nezapomeňte, kdo vás zvolil
Změnu společnosti, kde stranická vrchnost rozhodovala o všech detailech života občanů, zahájily demokratické reformy v letech 1990–91, konkrétně volby do parlamentu a nové založení samosprávných obcí. Přesto zůstala značná část moci v zemi mimo kontrolu občanů: jednak chyběly občanské instituce, které by řídily všechno, co se odehraje mezi státem a obcí (na okrese či na kraji), jednak se zvolení zástupci občanů i jejich úředníci často chovají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
