Po dlouhou dobu nevěnovala česká veřejnost příliš mnoho pozornosti kvalitě vysokých škol. Stačil provokativní a jednostranně generalizující článek Aviezera Tuckera v Lidových novinách „České vysoké školy - pevnost neschopných“, aby vyvolal živou polemiku v tisku. Nepochybně mnohem důležitější by přitom byla méně emotivní, o to více ale zasvěcená a seriózní diskuse. Její závěry by mohly významně ovlivnit konečnou verzi nového vysokoškolského zákona, který vláda schválila už minulou středu a který se má v prosinci dostat na program jednání parlamentu.
Špatný a ještě horší
Zákon o vysokých školách z května 1990 byl jistě dobře míněn, jak už je ale zřejmé z data jeho vydání, byl zároveň uspěchaný a v některých bodech zcela neuvážený. Přecenil schopnost české vysokoškolské komunity odpovědným způsobem řídit vlastní život a podcenil setrvačnost následků mnoho desetiletí trvajícího komunistického režimu. Historie legislativních snah o náhradu nevyhovující právní normy je dlouhá a komplikovaná. Poslední návrh nového zákona dopsali po mnoha neúspěšných pokusech úředníci ministerstva školství letos v dubnu. Prakticky současně zveřejnili poslanci ze sociální demokracie konkurenční návrh, který byl ale ministerské verzi neuvěřitelně podobný. Oba projekty obsahovaly řadu škodlivých prvků (na libovůli univerzit například záleželo, jestli se ústavy Akademie věd smějí účastnit doktorandských studijních programů). Do září naštěstí nový ministr školství Jiří…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
