Kdyby tisíc Jánošíků

Jánošíky a Robiny Hoody najdeme pouze v mytologiích. Srdnatí zbojníci, kteří bohatým berou a chudým rozdávají, rytířští ochránci vdov a sirotků, neposkvrnění bijci za spravedlivou věc - tak jednoznačné postavy v reálném světě neměly a nemají šanci. I proto nelze vést přesnou dělící čáru mezi partyzánem a teroristou. Ale co je moc, to je moc, dokumentoval nedávno časopis Týden. Ve svém posledním červnovém čísle otiskl článek plný sympatií pro šéfy čečenského komanda, jež obsadilo nemocnici ve městě Buďonnovsk. O čtrnáct dní později naopak pasoval do role zločinců bratry Mašíny, jedny z mála Čechů, kteří se postavili komunismu se zbraní v ruce. Nejde o dva články, ale o pokřivenou optiku, která má - nejenom u nás - už delší tradici.

Jako v Mnichově '72

Rusové v Čečensku pošlapali evropské civilizační normy, to je jasné zcela bez debaty. Proto také Čečeni oprávněně sáhli ke zbrani. Dokud likvidovali ruské tanky, vojáky, nebo i státní zaměstnance, bylo vše v pořádku - podle nepsaných zákonů války. Ale ti, co obsadili civilní nemocnici v Buďonnovsku a tisíc pacientů zajali jako rukojmí, překročili Rubikon, který mění bojovníky v teroristy. A nic na tom nemění skutečnost, že v nemocnici zastřelili jen pět ruských důstojníků, kteří údajně bojovali v Čečensku.V Buďonnovsku bylo celkem zabito zhruba sto rukojmích. „Podle svědectví lidí, kteří nakonec nemocnici opustili, všechny oběti zahynuly kulkami ruských vojáků,“ píše Týden, ergo hlavní vina spočívá na…