Kolik vsadit na členství v NATO
Opět se rozběhla debata o rozšíření Severoatlantické aliance
Andrej Kozyrev, ruský ministr zahraničí, si minulý čtvrtek posteskl: „Neřekl jsem, že NATO je vůči nám nepřátelské. Jsme však mimo. My jsme se změnili, zatímco Aliance je pořád stejná.“ Samozřejmě, že při troše černého humoru bychom si mohli představit opak: kdyby se změnila Severoatlantická aliance a Rusko zůstalo pořád stejné, legrace by nás ovšem velmi rychle přešla. Ale abychom vzali ministra Kozyreva za slovo: kdyby se změnily Aliance i Rusko, zavládla by velká neznámá. Zde také spočívá podstata posledního handrkování o případném rozšíření Aliance na východ.
Rusko uvažuje racionálně
Rusko - coby poražená mocnost studené války - nyní hledá své místo ve světě, snaží se vymezit své zájmy a postupně je prosazovat. Jde o sice již notoricky známou skutečnost, ale přesto téměř každý výrok Jelcina či Kozyreva v tomto směru vyvolává bouři spekulací. Přitom na ruské snaze vyhnout se izolaci na starém kontinentu není vůbec nic divného a každý západní politik by na Jelcinově místě postupoval zhruba stejně.Severoatlantická aliance je na tom zásadně jinak. Na rozdíl od Ruska riskuje nesrovnatelně více: může leccos získat, ale také mnohem více ztratit. Po pětačtyřicet let dokázala zajistit bezpečnost a prosperitu svých členů. S koncem studené války však zmizel společný nepřítel a tím se oslabila i společná soudržnost. Formálně v NATO stále platí "všichni za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
