Život tak nějak… plyne
Rozdělená vesnice na hranici se SSSR
Teta Erzsike se roku 1912 narodila v rakousko-uherské monarchii, vyrostla v Československu, vdala se v horthyovském Maďarsku, a ovdověla v Sovětském svazu. Někdo by si mohl myslet, že za svůj život procestovala celou východní Evropu, ale ona ve skutečnosti nikdy na delší dobu neopustila rodnou vesnici, Malé Slemence.
Na věčné časy
V Československu znám pouze dvě věci, které připomínají berlínskou zeď. První je Gabčíkovo. Nejen proto, že je z betonu a stojí na hranici, že jsou tam policajti, a když to situace vyžaduje, i speciální komando, ale hlavně proto, že zdi umělého kanálu, které jsou jasně rozeznatelné i z fotografií umělých družic, jsou už téměř tak počmárané jako před časem betonové panely v Berlíně.Druhý podobný případ můžeme vidět na hranici našeho státu se Sovětským svazem. „Na věčné časy,“ odpověděl jeden vesničan, když jsem se ho ptal, jak dlouho budou ostnatými dráty rozdělené Veľké Slemence a Malé Slemence, které do roku l946 tvořily jeden celek.Takových míst je u nás několik, například Komárno, ale v rozdělených městech na slovensko-maďarských hranicích existuje aspoň hraniční přechod: příbuzní se mohou navzájem navštěvovat. Naše hranice se Sovětským svazem však jakoby byly mimo čas. Pohled na limes sovieticus člověka skličuje. Není zde nic provizorního: ostnaté dráty, speciální kovová síť ve výšce asi dvou metrů, do které je zaveden elektrický proud, pás…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
