Zítra to praskne

Podle meteorologického ústavu byla 28. října 1918 ráno v Praze všudypřítomná mlha. Někteří pamětníci na tento den nicméně vzpomínají odlišně. Podle novináře a spisovatele Eduarda Basse to byl naopak od brzkých hodin „krásný, slunečný pondělek“, k jeho slovům se ve svých pamětech přidává i jeden z hlavních účastníků převratu, sociálnědemokratický politik František Soukup. Naopak architekt Alois Kubíček tvrdí, že poslední říjnové pondělí bylo ve znamení „kalného rána“, předák odbojové Maffie Jan Hajšman zase mluvil o „smutném pološeru“.

Císařův pokus o zachování státu přišel už příliš pozdě: čeští a slovenští politici vycítili, že díky podpoře zahraničí dokážou získat mnohem víc.

Ať už bylo ten den jakkoli, rozdílná svědectví o počasí jako by předznamenávala rozpory a nejasnosti, které se později promítnou i do popisu okolností, jež vedly ke vzniku samostatného československého státu. Vzrušené okamžiky 28. října totiž už tehdy mezi aktéry vyvolávaly vášnivé diskuse. A to nejen o tom, co se ve skutečnosti přesně událo, ale především kdo se v době hroutící se rakousko-uherské monarchie onen osudný den o počátek první republiky nejvíce zasloužil: jestli jednání zahraniční reprezentace v čele s Tomášem Garriguem Masarykem, akce českého domácího odboje, nebo lid v ulicích.

Nečekali jsme to

První pokus o vyhlášení nového státu přišel už v půlce října. Čeští politici od léta 1918 věděli, že se monarchie začíná postupně hroutit a že…