0:00
0:00
Politika12. 6. 20184 minuty

Talentovaný člověk Kim dosáhl svého aneb Působivá kapitulace

Vypjatá krize se mění ve více méně poklidný proces legitimizace severokorejského režimu

Donald Trump a Kim Čong-un
Autor: REUTERS

Respekt Speciál: Rozpolcená Amerika

100 stran o Americe před volbami jen za 99 Kč * Reportáž z míst, kde se bude skutečně rozhodovat * Přežije americký sen? * Koho zvolí peněženka * Rozhovor s Timothym Snyderem * České sny o Americe * Proměny westernu a další. Objednejte si tištěné vydání nebo čtěte/poslouchejte speciál na webu a v mobilní aplikaci (digitální podoba je součástí předplatného Respektu).

Zkusme na chvíli odsunout stranou nepochybně zdařilý umělecký dojem z “historického”, “fantastického” a “úžasného” summitu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a severokorejským diktátorem Kimem Čong-unem. Jak schůzka dopadla a co z ní vyplývá?

Oba nečitelní lídři disponující zničujícím potenciálem zbraní hromadného ničení se ještě před pár měsíci častovali drsnými urážkami a vyhrožovali si destruktivní válkou. Teď spolu jsou schopni zorganizovat spořádanou schůzku, dohodnout se na závěrečném prohlášení (o schůzce “přátel” ze zemí G7 něco podobného říct nelze) a zase se korektně rozejít. Pro svět je tahle schopnost racionální debaty rozhodně dobrá zpráva.

↓ INZERCE

Zdá se navíc, že schůzka skutečně nastartovala proces, který bude pokračovat. Jinými slovy, mezi Spojenými státy a severokorejským režimem bude nadále probíhat nějaká forma racionální komunikace, možná budou i další summity. Vlády budou v hlubším kontaktu, bude lépe chápat své uvažování, omezí se možnost chyby nebo zkratu, jenž by mohl mít dalekosáhlé důsledky. I to je samozřejmě dobře. V této souvislosti je zajímavé citovat tři zásady, které pro řešení “severokorejské otázky” již dříve navrhla čínská vláda. Zní “žádný chaos, žádná válka, mírové řešení”.

Důležitá otázka nicméně zní: Mírové řešení čeho? Odzbrojil Donald Trump Severní Koreu? Z toho, co zatím víme, vyplývá, že nikoliv. Ve skutečnosti jsme svědky pokusu o spořádaný vstup Severní Koreje do klubu jaderných zemí.

Donald Trump v týdnech před summitem žádal “úplné, nezvratné a ověřitelné” jaderné odzbrojení. V dokumentu, který oba lídři podepsali, se mluví pouze o vágním společném “usilování o úplné jaderné odzbrojení”. Formulaci nedoplňují žádné podrobnosti. Není tu uveden časový rámec, není popsán technický proces (nezvratnost), není zde ani slovo o inspekcích (ověřitelnost). Trump a Kim podepsali nejasnou deklaraci, od níž pod jakoukoliv záminkou může kdykoliv v budoucnosti kterákoliv z obou stran odstoupit. Koho zajímá, co všechno už Severní Korea v minulosti podepsala a nedodržela, pak pěkný přehled nabízí blog Arms Control Wonk.

Za dohodu zjevně americký prezident svému “kolegovi” něco ústně slíbil. Co přesně, to se budeme dozvídat postupně, možná hodně dlouho - a možná nikdy v úplnosti. Na tiskové konferenci již nicméně Trump uvedl, že se Spojené státy přestanou účastnit “provokativních vojenských cvičení s Jižní Koreou”. To je slovník Kimova režimu.

Průběh a výsledky summitu se celkově více blíží scénáři psanému severokorejským režimem než Trumpovu původnímu maximalistickému požadavku. Kim Čong-un dokázal dokončit proces vývoje jaderného arzenálu a okamžitě jej začal využívat jako nástroj diplomatického nátlaku. Získal schůzku na nejvyšší úrovni, na níž s ním bylo zacházeno jako se světovým vůdcem první kategorie. Z pohledu vládce Pchjongjangu musel být jedním z vrcholů okamžik, kdy o něm Trump v přímém přenosu prohlásil, že “je to talentovaný člověk, který miluje svou vlast”. Severokorejská média mají v následujících dnech o náplň programu jistě postaráno.

Shrnuto a podtrženo, vypjatá krize okolo severokorejského jaderného programu se mění ve více méně klidný proces legitimizace Kimova režimu. To je naplnění smyslu vývoje jaderných zbraní ze strany diktátorského režimu. Severní Korea teď bude jako rovný s rovným vyjednávat se Spojenými státy. Režim si zajistí bezpečné přežití, možná postupné demontáže využije k přestavbě diktatury z čistě vojenské mašinérie v prosperující ekonomiku, jakou vidíme v Číně nebo Vietnamu. Kim dosáhl stability a bezpečí, o kterou usilovaly tři generace jeho diktátorského rodu.

Donaldu Trumpovi nechme, že dostal při nástupu do úřadu do ruky naprosto nemožné karty. Jaderný program byl již v tak pokročilém stádiu, že jej nešlo zastavit. Spořádanou kapitulaci zmanažoval efektně, především našel odvahu riskovat a přistoupit na Kimovu nabídku společné schůzky i s rizikem, že se na ní sám znemožní. To se nestalo, oba nevyzpytatelní lídři dokázali dohodnout a zinscenovat působivé státnické představení, které jim na domácí půdě bude oběma ku prospěchu.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].