239 článků
Oslava židovského svátku v centru Chabad v Praze. Jedním ze zvyků na Lag ba omer je v ortodoxních rodinách první stříhání vlasů u chlapců, kteří dovršili tří let. Od teď začínají nosit jarmulku a třásně cicit, začínají se učit číst hebrejsky a tím zahajují studium Tóry. Třetí narozeniny syna Jehudy přijeli do Prahy oslavit jeho rodiče z Floridy.
Rusové v Estonsku po sobě zanechali mnoho stop. Kromě tradiční sovětské architektury ve městech Narva nebo Sillamae jsou to také místa jako Paldiski (bývalé uzavřené vojenské pásmo - základna sovětských jaderných ponorek) nebo dnes zatopený důl Rummu sousedící s věznicí z dob říše zla.
Zeleným mechem pokryté kameny prozrazují dřívější přítomnost lidí. Rajchéřov, Kuní nebo Košťálkov jsou názvy obcí, které zde stály před sedmdesáti lety. Všechny postihl stejný osud, který charakterizuje nápis na cedulce v jedné z vesnic. "Dne 28. května 1945 ve 14.30 přijela nákladní auta plně obsazená partyzány pod vedením F. Tupého. Do deseti minut se museli všichni obyvatelé shromáždit na návsi. Mohli mít zavazadlo, které vážilo maximálně 30 kg a měli 30 minut na to opustit obec a přejít do Rakouska. Začátkem 50. let byla obec srovnána se zemí v souvislosti s budováním tzv. Železné opony."
Poslední den roku 2014 je v dětském domově nedaleko Prahy jen pár dětí. Většina odešla na svátky do svých rodin nebo jsou na společném výletě v Drážďanech. Ty, které zůstaly, tráví volné dopoledne hraním si s vánočními dárky, sledováním pohádek a stavěním iglú na dvoře.
Pamětníci o ní hovoří jako o hymně terezínského ghetta. Závěrečná píseň dětské opery Brundibár, metaforického příběhu o dětech, které společnými silami přemohou a vyženou z města zlého flašinetáře, nabízela nejen dětem za zdmi ghetta naději ve šťastný konec jejich utrpení. Operu napsali Hans Krása a Adolf Hoffmeister už v roce 1938, obliby se ale dočkala až díky desítkám repríz mezi lety 1943 - 1944 v Terezíně. Brundibár se hraje dodnes na různých místech světa. Následující fotografie jsou z představení Dismanova rozhlasového dětského souboru v červenci 2014 na nádraží v Praze - Bubnech.
Metro se kodrcá přes zamlžený listopadový Dňepr. Na zastávce kyjevského metra Hidropark, která je na jednom z ostrovů řeky, vystupují lidé zachumlaní do kabátů. Následuji je. Jejich kroky vedou k venkovní posilovně z dob Sovětského svazu s názvem Kačalka. Posilovna je plná roztodivných strojů, většina je přetřených do národních barev - modré a žluté. Už více než 35 let zde muži a ženy po celý rok utužují svoje těla...
Svou knihu Krajiny metropole smrti uvedl v Knihovně Václava Havla profesor Hebrejské univerzity a rodák z Hrozenkova Otto Dov Kulka (81). Jako devítiletý chlapec byl internován v terezínském ghettu a odtud o rok později deportován do rodinného tábora v Osvětimi-Březince, který se pro něj stal „krajinou dětství“.
