Ukrajina zamořená minami: Tlumené výbuchy mohou být i dobrou zprávou

Tlumený, dunivý výbuch. A pak další a další a další. V obcích kolem nedávno osvobozeného jihoukrajinského Chersonu zní podobně často jako štěkání psa nebo kokrhání kohouta. Místní vědí, že ruské rakety znějí jinak, tenhle zvuk je nijak neohrožuje a nepřikládají mu větší pozornost. Vlastně je dobře, že se ozývá, protože znamená, že ukrajinští vojáci zřejmě bezpečně zneškodnili další várku min. „Bude se to ozývat ještě dlouho. Je jich tu hodně,“ říká ve vesnici Blahodatné ležící dvacet kilometrů od Chersonu náš vojenský průvodce.

Ruská armáda při stahování často zaminovává silnice, cesty i jednotlivé domy. Vybuchnout nemusejí jen při došlápnutí, někde jsou navázané na kliky dveří, stačí je otevřít a explodují. Při stahování od Kyjeva je nastražili i do aut, praček, či dokonce těl mrtvých. Ukrajinští sapéři, jak se expertům na výbušniny říká, po nich pátrají všude možně: postupují metr po metru, aby jich zlikvidovali co nejvíc a nikoho už nezabíjely. Protipěchotní miny vybuchnou po blízkém kontaktu s lidmi a nerozlišují mezi civilisty a vojáky. Na jejich zákazu se tak od roku 1997 shodlo celkem 164 zemí, které ratifikovaly mezinárodní smlouvu. Rusko mezi nimi však není a zamořuje jimi cíleně Ukrajinu. Už v létě byla zaminovaná asi polovina území.

A s ústupem se toto území může ještě rozšiřovat. Jak se mohl Respekt přesvědčit, nejen v Chersonské oblasti, ale i kolem silnic ve východněji ležícím Izjumu nebo v Černihivu u běloruských hranic jsou červené cedulky s lebkou a varovným nápisem Pozor miny. A rozhodně se nevyplatí je podceňovat: označují území, které ještě není vyčištěné. I když chce někdo při jízdě autem jen zastavit a odskočit si, je lepší zůstat stát krok od vozu - na asfaltu.

Kromě místních obyvatel jsou zvlášť ohrožení lidé, kteří se snaží co nejrychleji obnovit dopravní a vlakové cesty mezi městy. Nedávno došlo k incidentu v obci Posad-Pokrovské, dva dny před tím, než ji Respekt navštívil. Během víkendu tu deset železničářů pracovalo na opravě nedaleké trati vedoucí do půlmilionového Mykolajiva. Když odklízeli popadané stromy, najeli na protitankovou minu. Výbuch jednoho dělníka připravil o nohy, zbytek jeho kolegů skončil v nemocnici.

Podobné scény se opakují na Ukrajině často. A opakují se vlastně již od roku 2014, kdy Rusko napadlo Krym a Donbas a hlavně na východě země vše masivně zaminovalo - nejen pěchotními, ale i protitankovými minami. Zemědělci na ně naráželi při obdělávání polí a končili s podobnými úrazy jako železničář v Posad-Pokrovském. Už před letošní únorovou ruskou invazí byla Ukrajina na pátém místě na světě v počtu civilních obětí způsobených minami a na třetím v počtu jimi způsobených nehod. V posledních měsících se situace ještě výrazněji zhoršila.

Rusové po sobě nenechali žádné plány, kde miny rozmístili, pyrotechnici je tak loví ve velmi rozsáhlém terénu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po znovuzískání Chersonu místní vyzval, aby byli velmi opatrní, a rozhodně sami nekontrolovali žádné budovy ani předměty, které tu zbyly po okupantech. Jeden druh min má dokonce tvar hraček, proto jsou zvlášť nebezpečné pro děti.

Miny jsou i v Černém a Azovském moři, která omývají břehy Ukrajiny. A některé z nich se dostaly až k rumunskému a tureckému pobřeží. Jak uvedl britský list The Guardian, experti odhadují, že po konci války zabere zneškodnění min na Ukrajině deset let.