Prokoukl to už Švejk a všiml si toho i Tonda Blaník. Vláda, která zdraží pivo, padne. Levnější pivo by tedy naopak mělo vládě prospět - a chybělo málo, abychom si mohli u té nynější ověřit tuhle teorii v praxi.
Špičky vládní koalice se v pondělí znovu zabývaly nápadem Andreje Babiše snížit daň z přidané hodnoty (DPH) na čepované pivo z dnešních 21 na 15 procent, a vytvořit tak pro hospody a restaurace finanční polštář, aby tolik nereptaly kvůli blížícímu se spuštění elektronické evidence tržeb (EET). Část z ušetřené daně by si nechali hospodští, část by vzhledem k relativně fungující konkurenci nejspíš promítli do nižší ceny piva a všichni mohli být spokojeni.
Naštěstí to dopadlo jinak. Pivo se zlevňovat nebude, daně už se do voleb nebudou měnit. Ani u piva, ani u tzv. základních potravin, jak navrhovali sociální demokraté ve snaze vyrovnat něčím rafinovaný Babišův tah.
Existuje-li prostor pro snížení daní, dolů by měly jít tzv. přímé daně.
Státní rozpočet je momentálně v rekordním přebytku, takže by se zdálo, že prostor pro snížení daní existuje. Elektronická evidence tržeb, tedy on-line monitoring všech tržeb rovnou na servery finančních úřadů, se v restauracích spouští už od prosince a bezpochyby přinese hospodským starosti. Kompenzace těchto starostí levnějším pivem, v jehož konzumaci jsou Češi - jak známo - mistry světa, by se tedy mohla jevit jako férový obchod. Navíc, pokud platí, že ideálem svobodné společnosti je co nejmenší vláda (a tedy co nejmenší daně), proč se daňovým úlevám bránit?
Přes to všechno je snížení daně na pivo špatný nápad a je dobře, že se nic měnit nebude. Hlavní argument proti je velmi prostý. Existuje-li prostor pro snížení daní (a vzhledem k příznivém vývoji státního rozpočtu může taková situace brzy nastat), dolů by měly jít tzv. přímé daně. Tedy zdanění práce, a nikoli zdanění spotřeby. Menší daně u mezd znamenají větší motivaci pracovat a vydělávat, což má na ekonomiku obecně blahodárnější vliv než spotřeba, natož spotřeba piva.
Navíc už zhruba dvacet let do Česka chodí studie od institucí jako OECD nebo MMF, podle kterých jsou tu přímé daně neúměrně vysoké. Připomeňme, že nemluvíme jen o dani z příjmu, ale také o sociálním a zdravotním pojištění, kde je kromě plateb na straně zaměstnanců šikovně skryto ještě 34 procent dalších odvodů na straně zaměstnavatelů. Zní to neuvěřitelně, ale bezdětný svobodný člověk s průměrnou mzdou je na tom podle OECD v Česku z hlediska celkových přímých daní hůř než ve Švédsku, Dánsku nebo Norsku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
