úterý 22. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

O schopnosti Spotify generovat hity už nikdo nepochybuje. Tomu, že zařazení skladby do populárního playlistu zaručuje téměř vždy virální efekt, se věnovalo i denní menu. Deník Guardian ale naznačuje, že platforma má ještě větší moc, než se doposud zdálo – podle textu Eamonna Forda se interpreti přizpůsobují streamingové hudební kultuře už při skládání písní. Cílem je, aby skladby zapadaly do charakteru různých playlistů s vysokou sledovaností.

Například seznamy s názvy Afternoon Acoustic nebo Peaceful Piano followuje několik milionů lidí - a hudba, kterou do nich Spotify vybere, má obrovský zásah. Zařazení dokáže udělat hvězdu z neznámé kapely a ještě posílit už tak silného umělce. Zároveň s tím playlisty ruší obvyklé žánrové rozdělení hudby a nahrazují ho dělením podle nálady, což se může projevit hned při komponování. „Když jde o objevování nové hudby, mainstreamové publikum potřebuje více vést za ruku,“ říká George Ergatoudis, bývalý ředitel hudební sekce na BBC Radiu 1 a nynější zaměstnanec Spotify.  A dodává, že právě „náladové“ playlisty tuto funkci dobře plní.

Reklama
Reklama
Reklama

Někdo se dokonce pokouší o to, aby se konkrétní skladba dostala do co největšího počtu seznamů – to pak dotyčný umělec rovnou připraví několik verzí.  Streamy z jednotlivých playlistů se kumulují a píseň to tím spíš dotáhne vysoko v žebříčcích. Guardian uvádí příklad letošního hitu Despacito, který existuje v původní verzi s Daddy Yankeem, v druhé s Justinem Bieberem, potom v portugalské, popové nebo „urban“ verzi.  Plus je tu samozřejmě nespočet remixů.

Playlisty se neustále obměňují, takže existuje i strategie, jak propagovat s jejich pomocí desku. Třeba písně z alba Kaleidoscope kapela Coldplay pouštěla do streamingového prostoru postupně - a nahrávka tak byla vidět a slyšet na frekventovaných místech po několik měsíců. Podobnou strategii radí odborníci z hudebního průmyslu i novým kapelám. Nejlepší je krmit platformu malými sousty, což odpovídá nejen systému fungování Spotify, ale také zvykům typického mladého posluchače. Ten na sociálních sítích navykl na stále nové a nové stimuly a zveřejňování písní v určitých intervalech tak dává smysl.

George Ergatoudis podotýká, že průmysl se učí chytře využívat sílu Spotify a už porozuměl mechanismu playlistů. Guardian ale upozorňuje, že spoléhat jen na ně nemusí být ta správná cesta. Hudebník by jí neměl být posedlý, je to spíše bonus.

I cesta dolů může být hodně rychlá. Platforma se řídí vkusem posluchačů, a když zaznamená, že určitou skladbu či interpreta často přeskakují, už je do seznamů nezařazují. Každopádně ale platí, že síla hudebních labelů každopádně stále slábne. Ještě v minulé dekádě by globální hvězda bez silného vydavatelství nevznikla; dnes to dávno neplatí.

https://www.youtube.com/watch?v=kJQP7kiw5Fk

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Je devět hodin dopoledne, teplota v Kuvajtu už dosahuje 45 stupňů Celsia a dál stoupá. Sběrači odpadu nicméně již několik hodin pracují v ulicích, těla mají co nejvíce zahalená, aby se alespoň trochu ochránili před pražícím sluncem. Jen několik metrů opodál se nachází obrovské nákupní středisko s klimatizací puštěnou na plný výkon.

Na několika metrech čtverečních se zde koncentrují všechny současné problémy Kuvajtu: obrovské kontrasty mezi zahraničními pracovníky, kteří jsou vystaveni žáru v ulicích, a domácí populací, která se uchyluje do chlazených budov. Jejich provoz se ovšem stává energeticky neudržitelný, a město tak podle deníku Guardian čelí krizi: kvůli rostoucím teplotám spotřebovává čím dál tím víc své ropy na výrobu energie nutné k pohánění klimatizací. Jak je ovšem známo, spotřeba fosilních paliva je jednou z příčin oteplování. A navíc, i zdánlivě bezdné ropné zásoby arabské monarchie se ztenčují.

Reklama
Reklama
Reklama

Během několika posledních let rostla průměrná teplota v Kuvajtu s železnou pravidelností, v letních měsících dosahuje běžně 50 stupňů, a loni se dokonce vyšplhala až na rekordních 54 stupňů, čímž se z Kuvajtu stalo nejteplejší město na světě. Bohatší domácí populace si zatím sice může dovolit trávit celé dny v klimatizovaných prostorách, takových lidí je však dnes v Kuvajtu menšina. Zhruba 70 % populace tvoří imigranti a zahraniční pracovníci, kteří přišli jako levná pracovní síla a budují neustále nová a nová obchodní střediska či kancelářské komplexy.

A view of Kuwait City
Bez tradičních cihlových budov • Autor: REUTERS

Ačkoliv kuvajtská vláda zakázala stavebním firmám pracovat v době největšího horka, tedy mezi polednem a čtvrtou odpolední, běžně lze vidět i v této době lopotící se dělníky. Jeden z vedoucích stavby pro reportéra Guardianu (pod podmínkou anonymity) uvedl, že většina pracovníků pochází z Egypta, Bangladéše či Indie. Jelikož nejsou občany Kuvajtu, pro firmy je mnohem snazší obejít legislativu a své zaměstnance vykořisťovat. „Nikdy jsem tu navíc neviděl žádnou vládní kontrolu,“ dodává.

Zaměstnanec, který by odmítl v takových podmínkách pracovat, je bez peněz poslán domů a na jeho místo okamžitě nastoupí někdo další, popisuje deníku  zdroj obeznámený s realitou pracovního trhu v zemi, jejíž občané měli v roce 2016 pátý nejvyšší příjem na hlavu na světě.

Kromě zoufalých pracovních (a životních) podmínek statisíců zahraničních dělníků se ovšem Kuvajt potýká i s dalším problémem – neudržitelností současného způsobu fungování města, které ohrožují nejenom rostoucí teploty, ale i stoupající hladina oceánu. Jednou z příčin neschopnosti Kuvajtu vypořádat se efektivně s dopady klimatických změn je historický, dodnes přetrvávající vliv ropy na podobu města.

Když byly v roce 1938 objeveny rozsáhlé ropné zásoby, jimiž království disponuje, ruku v ruce s nově nabytým pocitem síly a národní hrdosti šlo přesvědčení, že si hlavní město zaslouží přestavět do podoby odpovídající získané roli. Kuvajt od té doby prošel masivní rekonstrukcí: město se zbavilo shluků tradičních cihlových budov a nahradilo je mrakodrapy západního stylu. Na rozdíl od původních budov však prosklené mrakodrapy samy o sobě neposkytují žádné chlazení a všechny potřebují energeticky náročnou klimatizaci.

V situaci, kdy se zásoby vody i ropy malé monarchie neustále scvrkávají, se tak tento způsob života jeví neustále více jako neudržitelný. Téměř 100 % pitné vody získává Kuvajt odsolováním mořské vody. I tento proces je energeticky velmi náročný, nicméně vláda ceny vysoce dotuje, což logicky vede i k jejímu plýtvání – spotřeba vody v Kuvajtu patří celosvětově mezi nejvyšší.

„Do jisté míry se musíme vrátit zpět k podobě tradičního města,“ říká Aisha Alsager z firmy AGi Architects, která se snaží propagovat ekologicky udržitelné bydlení a inspiraci čerpá z perské architektury. V roce 2019 by měla začít výstavba ekologického „chytrého města“ za 4 miliardy dolarů - nové obytné části Kuvajtu, v níž by měla fungovat veřejná doprava i kontrola množství spotřebované vody.

Řada expertů zůstává nicméně skeptická a varuje, že skutečně efektivní boj s klimatickými změnami bude vyžadovat radikální změnu v myšlení všech Kuvajťanů a musí zároveň zahrnovat plán, jak pomoci i té nejzranitelnější části společnosti. Že se to momentálně ne úplně daří, připouští i Aisha Alsager: „Vezměte si příklad dálnic, všude na světě se snaží je omezovat a u nás v Kuvajtu jich oproti minulým rokům stavíme desetkrát víc.“

The Avenues - huge shopping mall
Jedno z mnoha nákupních center v Kuvajtu • Autor: CC-BY-SA 2.0, Steve & Jemma Copley

Reklama
Reklama