Co znamená vstoupit ve dvaceti do české politiky

Před třemi lety Jan Papajnovský vyhrál s kolegy komunální volby na jednom malém českém městě a během vyjednávání bylo rychle jasné, že se ve třiadvaceti letech stane v té době nejmladším starostou České republiky. Mladý lídr koalice složené z několika stran musel najednou během několika týdnů zásadně překopat svůj život. Ukončil své závazky v Praze, kde přes týden studoval a pracoval jako analytik na ministerstvu financí a učitel na střední škole, a přestěhoval se zpátky domů, kam předtím čtyři roky dojížděl jako opoziční zastupitel.

„Obrousil jsem hrany. Jsem větší pragmatik,“ popisuje svou dnešní realitu na radnici v České Kamenici a dodává, že politická zkušenost změnila i jeho přístup k lidem. „Smířil jsem se s tím, že to nejsou roboti,“ směje se stále ještě student pražských práv. Do křesla starosty ho vynesla právě kombinace zkušeností z komunálu a „velkého“ ministerstva. Díky nim dospěl k přesvědčení, že aby věci fungovaly, je potřeba nejen politická vize, ale i schopnost ji zrealizovat. „Ve vrcholové sféře mnohdy chybí to první, na regionální úrovni zase velké ambice někdy brzdí nedostatek toho druhého.“

Papajanovského zkušenost je zajímavá nejenom tím, že si na vlastní kůži vyzkoušel, jak státní správa funguje na malém městě i na centrálním ministerstvu. Jde tu především o načasování: zastupitelem se stal v devatenácti a město o pěti tisících obyvatel s dvěstěmilionovým rozpočtem začal řídit o pouhé čtyři roky později. Když na radnici přišel jako starosta, řešil například, jak u podřízených ve věku jeho rodičů získat autoritu. „Někdy stačilo jít příkladem. Když chci po lidech, aby pracovali hodně, tak také pracuji hodně,“ vysvětluje. Některé situace ale vyjasnila až přímá konfrontace. A nejen s kolegy: musel uspořádat i své školní závazky a dočasně přerušil studium práv.

Reálná politika místo startu v soukromém byznysu nebo šancí prožít nevázané studentské mládí před založením rodiny vypadá z dálky jako poněkud podivínská volba. Mladí politici vyjadřují obavy, zda si politickým angažmá nekomplikují budoucí kariéru v jiných oblastech. Mluví i o ztrátě volného času, devastaci soukromí a často marné snaze naučit se pracovat s mnohdy surovým světem sociálních sítí. Touha změnit věci „tady a teď“ je ale ve většině případů silnější. Stejně jako pocit, že nejmladší generace v politice nemá vliv, jaký si zaslouží. Zatímco Papajanovský, registrovaný příznivec hnutí STAN, se rozhodl, že chce obhájit mandát starosty, řada dalších mladých politiků se hodlá na podzim ucházet o křeslo ve sněmovně. A sestavování kandidátek jednotlivých stran naznačuje, že mají velké šance mandáty na podzim proměnit v parlamentní post.

Vždycky předseda

Slušné šance má třeba dvojice Pirátů z Ústeckého kraje, čtyřiadvacetiletý Lukáš Blažej a dvaadvacetiletá Kateřina Stojanová. Straníci je v kraji nominovali hned za celostátního lídra Ivana Bartoše. Na společné kandidátce se Starosty Blažejovi patří druhé místo a Stojanové čtvrté. Oba politici mají hodně společného, ať již studium na pražské právnické fakultě nebo práci v ekologickém spolku Ústecké šrouby, který před pěti lety založil Blažej. Právě díky aktivitám spolku, který skrze správní žaloby rozporuje kroky samospráv v oblasti životního prostředí, se před několika lety jako čerstvý dvacátník ocitl i v situacích, které s ním i díky věku vcelku zamávaly.

Investor, jemuž stály jeho akce v cestě, mu do očí popřál „ať se ti nic nestane“, jindy mu někdo volal ze skrytého čísla ve dvě ráno. Nic dramatičtějšího ale nenásledovalo a Blažej se postupně rozhodl soustředit se více na politiku. „Aktivista si může dovolit jít jenom za tím svým, politik musí k tématu přistupovat ze všech úhlů pohledu. Díky tomu pak může být řešení lepší,“ vysvětluje. Změnil se i jeho přístup k sociálním sítím a nutnosti sebepropagace. Až po letech mu došlo, že to, co dřív bral jako ztrátu času, k politice dnes prostě patří.