Jádro pudla

Pochopit skrytou podstatu věci, vystihnout její pravý smysl nebo odhalit léčku, kterou na nás někdo nastražil, to vše znamená rčení najít jádro pudla. Odkud se ale vzalo toto úsloví a co s tím má společného pes?

Na začátku byla legenda o středověkém alchymistovi Johannesi Faustovi, který na přelomu 15. a 16. století údajně žil ve starobylém domě na dnešním Karlově náměstí v Praze. Doktor Faust se, jak známo, zabýval černou magií, studoval knihy kouzel (grimoáry) a byl doslova posedlý touhou objevit kámen mudrců a namíchat elixír života. Aby dosáhl svého cíle, neváhal tento ctižádostivý učenec upsat svou duši i samotnému ďáblovi. Ten mu pak věrně sloužil a plnil každé Faustovo přání – než přišel čas zúčtování.

Faustovská legenda patří už od renesance k nejčastěji zpracovávaným námětům v literatuře. Populární byla zejména v německy mluvících zemích a v Anglii, kde ji vůbec poprvé zpracoval do divadelní hry alžbětinský dramatik Christopher Marlowe.

A tak není divu, že si příběhu o Faustovi a jeho touze po absolutním poznání, jež ho přivedla až k paktu s ďáblem, na začátku 19. století všiml i slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe. Alchymista ho zaujal natolik, že o něm pojednal ve svém nejvýznamnějším díle – dvoudílné veršované tragédii Faust. A z ní právě pochází také sousloví „jádro pudla“, které pak začalo žít vlastním životem.

Jednoho dne, jak píše Goethe, se doktor Faust vydal na procházku, během níž se k němu připojil černý pudl. Pes pobíhal…