Vykopáno ze země

Nad Bulovkou našel jsem toho roku s hochy v zemi celého mamuta. Dobyli jsme půl dlouhého klu a nohu. Vše je uloženo v kabinetu měšťanské školy na Karlově. Ostatek kostry jsme nemohli vykopat, neboť ležela v hlubokém kanalizačním průkopu, který bylo nutno zasypat. Mamutí kostra spočívá na tom místě až podnes.“ Těmito větami popisoval ve třicátých letech minulého století český pedagog a amatérský archeolog Eduard Štorch moment, který odstartoval jeho spisovatelskou dráhu.

Zmíněný nález v kanalizačním výkopu zafungoval jako námět jeho prvního spisku pro mládež a pedagogy s názvem Člověk diluviální z roku 1907 – předchůdce slavných Lovců mamutů. Ty vyšly oficiálně poprvé právě před sto lety a pro mnoho generací v této zemi znamenaly první kontakt s dávnou historií. Vášeň pro dobrodružství a fascinace dostupnými fakty, obsaženými v tomto díle, z něj dělají dodnes materiál, který s přehledem překonává i ty nejlepší momenty klasického školního dějepisu.

Zpět po časové ose

Podivuhodný nález v pražské Libni byl fotograficky dokumentován a dnes o něm nikdo nepochybuje. Stalo se nedaleko místní školy Na Korábě v pražské Libni, kde Štorch působil jako učitel a odkud se svými žáky, „tlupou hledačů diluviálního člověka“, vyrážel s rýči, lopatkami a batohy každý den na „lov“ do Kobylis, Ďáblic, Hloubětína a Libně, což byla hlavní naleziště předhistorických předmětů z pravěkých dob.

[image id=„200178675“ caption="Své archeologické sbírky se…