Prezident kolektivní viny
Proč si nelámat hlavu, zda se Edvard Beneš zasloužil o stát
V záplavě připomínání osmičkových jubileí tohoto roku datum 3. září 1948 poněkud zapadá. Toho dne ve věku čtyřiašedesáti let zemřel druhý československý prezident Edvard Beneš. Jeho jméno dodnes vzbuzuje kontroverze a mezi odborníky i veřejností najdeme zastánce nejrůznějších protikladných názorů na toho muže – od jeho nekritických oslavovatelů až po ty, kteří v Benešovi spatřují demiurga bezmála všech tragédií českých zemí a jejích obyvatel po roce 1918.
Hrdinou ze zákona
Snad i proto poslanci před necelými patnácti lety zákonem závazně stanovili, že se Edvard Beneš zasloužil o stát. O chybějícím společenském konsenzu svědčí fakt, že se proti původnímu poslaneckému návrhu postavila vláda, senátní odmítnutí musela sněmovna přehlasovat, prezident zákon nepodepsal (i tak ale na jaře 2004 vstoupil v platnost) a několik předních historiků soudobých dějin podepsalo výzvu proti takovému státem puncovanému výkladu dějin, který je výsledkem politického rozhodnutí. Obraz druhého československého prezidenta nesmyslný zákon v ničem nevylepšil, znovu však nastolil otázku, proč jsme v pohledu na tohoto politika tak rozděleni.
Nebylo tomu tak vždy. Po tvrdém pádu v roce 1938 se Beneš na konci druhé světové války znovu ocitl na vrcholu. Historik Igor Lukeš ve své knize Československo nad propastí zachytil postřeh…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
