Každého, kdo si myslí, že má ve škole panovat klid na učení, vyvede asi tahle škola z míry. Dojem navíc posiluje cesta, která sem vede. Napřed se totiž nezdá, že by se tu mělo dít něco neobvyklého. Školní stánek na pražském sídlišti Chodov vypadá jako z architektonického katalogu osmdesátých let: dvoupatrová kostka s velkými okny. Za prosklenými vstupními dveřmi se návštěvník vnoří do ztichlých strohých chodeb státní Základní školy Pošepného. Dveře tříd, kde probíhá výuka, jsou zavřené, nikde ani noha.

Po vystoupání do druhého patra budovy se ocitneme v soukromé ScioŠkole a atmosféra se jako lusknutím prstů mění. Prostoru u schodů dominuje gauč, kde dvě dívky sedí nebo možná spíš leží u notebooku a cosi v něm hledají. Další dětská postava sedí na schodech se sešitem v klíně. O kus dál pracuje hlouček dětí vsedě rovnou na zemi. „Dáváme dětem volnost, aby si rozhodly, kde se jim nejlépe pracuje,“ vysvětluje ředitel Jiří Hokeš.

Zrovna probíhá zpracování projektu, který děti v první fázi dávají dohromady bez učitele. Dostaly k dispozici imaginárních padesát tisíc korun, za které si mají naplánovat cestu do světa. Navrhnout trasu, koupit letenky, ubytování, vymyslet program. Učí se při tom číst z mapy, počítají převýšení, zjišťují si něco o přírodě, čtou informace v angličtině. Navíc nemá jít o bezproblémový výlet. „Během pobytu se něco stane – někdo onemocní nebo dojde k přírodní katastrofě a my si s tím musíme poradit,“ říká jedna z dívek. Z plánu cesty a nalezených…